Březen 2011

Meine Welt

27. března 2011 v 0:46 | °Sajü° |  Bilder Leben

__
Nejspíš to některé ani nezajímá, ale nevadí mi to. Nemám takové články moc v lásce. Jsou tací, kteří na blog neustále, opakovaně dávají svoje fotky z místa kde byli. Kdyby se zašátralo v archívu nějakého z těch blogů, který teď myslím, našlo by se tam NĚKOLIK takových článků, ale dnes mám chuť být se o tom rozepsat i tady. O něm.

Máma tvrdí, že mám německou nemoc, ségra tvrdí, že jsem naprostý psychopat, tetička mě v tom podporuje. V mým pokoji se nachází velký obraz Berlínský zdi s fotkou z roku 1989, na který se dívám téměř každý večer, než usnu. U postele mi na zdi visí Německá vlajka s nástěnkou s fotkami Berlína a daty, kdy jsem se tam vyskytovala. Není to posedlost jen Berlínem, ale on je mou srdcovou záležitostí. Každý den, když jedu v metru, není chvilka, kdy bych si nevzpomněla na U-Bahn, neusmívala se při představě, že sedím v něm a nejedu naší Pražskou podzemkou. Usmívám se při vzpomínce na to, když jsme vešli do U-Bahnu úplně poprvé a zírali s pootevřenými rty na kolejiště, ve kterém byly kameny, dřevěný desky, cigaretové nedopalky Když jsme nechápavě koukali na starý lavičky nebo HYDRANT ^^

Téměř všude, kam jste se v tom velkém, hlavním městě hnuli na vás koukala Televizní věž, příjemný lidi všude kolem. Když jsme poprvé měli na hlavách čepičky, protože jsme slavili narozeniny, lidi na vás nekoukali jako na lidi, kteří právě spadli z Marsu, ale usmívali se, přáli k narozeninám. Tak strašně mi chybí vidět Bránu, vozit se ve dvou patrovým autobusu, vdechovat Německý vzduch, poslouchat němčinu odvšad a stydět se promluvit. Chybí mi cvakání lístků v těch starých cvakadlech, který vydávají tak vtipný, hlasitý, cvakavý zvuk. Stýská se mi po panu Ampelmannovi; po pákistáncích; po Marlen-Dietrich Platz; Potsdameru; S-Bahnu; dlouhých, bezstarostných procházkách městem; objevování chutí Starbucksu; Dědovi; pizze; Džigolovi Mohla bych jmenovat všechno, po čem se mi tak šíleným způsobem stýská a opravdu, kdybych mohla, jedu okamžitě znovu.

Nikdy jsem nepochopila, proč lidi tolik nadávají na Němce a vyskytlo se v mém okolí skutečně málo lidí, kterým by němci nebo němčina nevadila. Všichni o nich mluví, jako kdyby byl každý z nich ten pan s tím knírkem, ale trošku jim nedochází, že je to 60 let za námi, že oni jsou někteří mnohem lepší než my, tady v Česku a že jsou lidi ještě 100x horší. Neustále je posuzují podle doby II. světový války a koncentračních táborech, jenže…

Na poznámky typu, že jsem skopčák jsem si už zvykla a nijak mě to netíží a víte co? Kdyby to bylo na mě, chodila bych celá jen zabalená do věcí s Německou vlajkou, v Německých barvách a nic by mě netížilo… Každý má svou menší úchylku a TOHLE patří do těch mých.

(odkazy na mé putování: 2009 ; 2010)

(maminko, prosím, prosím, ať je duben a srpen)




Der Kleine Prinz

24. března 2011 v 22:50 | °Sajü° |  Různě
Es machte durchaus nicht den Eindruck eines mitten in der Wüste verlorenen Kindes, tausend Meilen von jeder bewohnten Gegend. Als ich endlich sprechen konnte, sagte ich zu ihm:
»Aber... was machst denn du da?«
Da wiederholte es ganz sanft, wie eine sehr ernsthafte Sache:
»Bitte... zeichne mir ein Schaf...«

Mir ging die Geduld aus, es war höchste Zeit, meinen Motor auszubauen, so kritzelte ich diese Zeichnung da zusammen und knurrte dazu:
»Das ist die Kiste. Das Schaf, das du willst, steckt da drin.«

Und ich war höchst überrascht, als ich das Gesicht meines jungen Kritikers aufleuchten sah:
»Das ist ganz so, wie ich es mir gewünscht habe. Meinst du, daß dieses Schaf viel Gras braucht?«
»Warum?«
»Weil bei mir zu Hause alles ganz klein ist...«
»Es wird bestimmt ausreichen. Ich habe dir ein ganz kleines Schaf geschenkt.«
Er neigte den Kopf über die Zeichnung:
»Nicht so klein wie... Aber sieh nur! Es ist eingeschlafen...«

|| opravdu si myslím, že to pochopí jen jeden jedinec ||

Nový, březnový design :)

19. března 2011 v 22:52 | °Sajü° |  Obleček

Dobrý večer!

Jako první bych se chtěla zmínit o tom, že skutečně nemám představu, jak dlouho tu tenhle nový design vydrží, jelikož čekám, že ty květinky po stranách mě brzy začnou rozčilovat^^ Další věc, kterou bych chtěla sdělit je, že naprosto netuším čím to je, neboť růžová skutečně není mou oblíbenou barvou, ale na designách v poslední době je celkem často. Vlastně se objevuje na naprosto každém novém designu spolu se zelenou. Je to nejspíš tím, že se mi v takových podobách ty barvy ke mě na blog hodí, takže doufám, že to nikomu vadit nebude.
Záhlaví prošlo schvalovací zkouškou na podruhé, jelikož poprvé bylo nejprve s Billím a Tomem z fotek z Tokia. Bohužel, ono záhlaví neprošlo kvůli Tomově požkozené hlavě nakonec jsem se rozhodla zvolit JEN Billího a vyšlo to, řekla bych, celkem vkusně. Na iPod s Billím v huskyho čepičce mám svá autorská práva, jelikož jsem to vytvářela prosím sama^^ Jsem s tím celkově spokojená a je tam můj malý, téměř lehce přehlednutelný, podpis. Kdo ho zahlédne, má u mě bod ;-)

Tímto rovnou děkuji k již druhé pochvale designu od telátka ze Slovenska ;-* Danke schön!

Einsicht
PS: Byla provedená lehká úprava rubrik a přibyla nová rubrika OBLEČEK ^^

R-E-K-L-A-M-Y

19. března 2011 v 14:51 | °Sajü° |  O blogu
Já vím, že ty lidi jsou naprosto hloupý a neumí se podívat pořádně, následně přijdou s výmluvou, že si ničeho nevšimli, aniž by se vlastně na to podívali, každopádně naposledy připomínám, než vám vlezu na blog a tak vám to tam zaspamuju :-@, že I ZDE funguje rubriky REKLAMY, což znamená, že zrovna do té RUBRIKY patří VŠECHNY reklamy, které mi na blog cpát chcete!!! Mám toho naprosto plný kecky, protože mi to akorát narušuje článek! Takže příště si LASKAVĚ rozmyslete, jestli mi sem tu reklamu vůbec dáte a nebo jí raději dáte do oné zmíněné rubriky. Neznamená, že když jsem fanoušek TH, půjdu hrát o nějakou MISS TH a bůh ví jaké další sračky!!!!:-/// Vážně jsem z takových stupidit (kterých jsem se stejně nikdy nezúčastňovala) vyrostla!

A kdyby byl někdo vážně tak tupý a slepý

DĚKUJI ZA POCHOPENÍ!


Sedmnáctý březen dvatisícejedenáct

17. března 2011 v 0:55 | °Sajü° |  Sajü
Tak nějak nemůžu spát. V jednom kuse jsem se v té posteli převalovala, odkopávala ze sebe peřinu, poněvadž mi bylo neuvěřitelné vedro a v hlavě mám naprosté prázdno, takže nejsem sto ani nad něčím přemýšlet. Půlku prázdnin mám za sebou a děsí mě fakt, že je už čtvrtek. Představa pondělní školy se mi ani trošku nelíbí a už se modlím, aby to uteklo a byly tady letní prázdniny. Každý den si říkám, že už musím napsat článek, ale vždycky mi do toho něco přijde. Pondělí i úterý jsem strávila venku a užívala si to pěkné počasí a ve středu jsem se vyhýbala sezení u PC jak jen to šlo. Ale konečně mám alespoň náladu něco malého sepsat.

Naprosto mě děsí ta katastrofa v Japonsku. On se mi sice někdo může vysmívat, že to přeháním, nevěřím na žádný konec světa roku 2012, ale neříkejte mi, že se nic nestane, když se děje to, co se děje (?). Když si jen představím, co všechno se od začátku roku stalo, je mi z toho na blití. Vážně toho nebylo málo a nemyslet na to nebo to jen tak ignorovat, to skutečně nejde. Sice o tom píšou téměř všichni, ale já o tom chtěla psát hned a nějak jsem se k tomu nedostala. Nějak se začínám obávat, co postihne v následujících několika měsících Česko.

Nějaký ty týdny dozadu jsem narazila při vysávání pod postelí na krabičku se sestry bavlnkami a neodolala jsem, takže jsem do ní nahlídla. Změť barev na mě vykoukla a mě okamžitě v hlavě nastal nápad vytáhnout nějaké bavlnky a jelikož mám poslední dobou úchylku na náramky na ruku (tím nechci naznačit, že nosím na ruce náramky, ale podnítilo to jedno psaní noční povídky *__*), načež jsem skutečně začala plést minulý víkend náramek pro kočičku, sobě jsem upletla náramek v barvách duhy - nebo-li gay vlajky ^^ Nakonec jsem musela náramek pro kočičku uplést znovu a nakonec jsem nám upletla ještě náramek v DE barvách ^^ Mě to přijde na ruce tak stylový a přitom to už naprosto vyšlo z módy a nějak nechápu proč :-o Když mi bylo asi 8, tak jsme to se ségrou pořád pletly. Tedy pamatuju se, jak mě to učila, protože ona na takové blbosti byla dost zručná a dělala i domácí polštáře nebo pořád něco šila :D Myslíte si, že bavlnkový náramky budou ještě někdy in?O__o

Jinak se v podstatě u mě nic nového, neobvyklého neděje. Počasí, které je dostatečně jarní si užívám a vychutnávám na maximum => jsem téměř neustále venku. Přivítali jsme v pondělí zpátky žubrienku na týden, ale zase bude odjíždět na focení, takže … :( Malý gepard se bude cítit znovu opuštěn! :( Modlím se, aby bylo konečně takové to typiSch jarní počasí, kdy budu moci odložit bundu do skříně a vytahovat jí jen ve výjimečných případech. Doufám, že sníh nám už nenapadá, ale vrátím se ještě v rychlosti k úterý, kdy jsme si připomínaly rok od koncertu. Taky vás to při tom počasí napadlo? Před rokem jsme klepaly kosu, před TESLOU byla hrouda sněhu, na které by se dalo sáňkovat a letos takové pěkné, teplé počasí?O__o :D Život nám nepřeje >.<

Moje vykecávání už raději ukončím. Nejspíš bych se měla jít zahrabat pod peřinu a jít do říše snů, protože už vidím, jak budu zase vyspávat téměř do oběda, což nechci, neboť ten den potom hrozně rychle uteče! Snad se mi tedy podaří usnout se sluchátky od iPodu v uších <33
Mějte se zatím famfárově, doufám, že užíváte prázdniny, ale i ty školní dny a máte se dobře.

Mimochodem děkuju moc za komentáře na blogu ;-)

Gute Nacht!



15.3.2010 - ein Jahr †

15. března 2011 v 10:21 | °Sajü° |  Sajü
Je silně neuvěřitelný, že je to ROK. Připadá mi, jakoby žádný koncert před rokem nebyl nebo naopak, jakoby byl před pár dny. Naprosto živě mám v paměti, jak jsem počítala dny do ONOHO dne, kdy jsme se s Týnou každý den o půlnoci prozvonily, abychom si daly najevo, KOLIK zbývá. Nemůžu zapomenout na naší probdělou noc, brzké ranní vstávání, naší cestu na metro (:D:D:D po zledovělým chodníku :D), sezení téměř nás všech v McD., několika hodinové stání před halou, příjezd kamionů, autobusů, poslouchání zvukové zkoušky, vrčení, že nás ještě v 18:00 nepustili, žlutý náramek na ruce, stání úplně v zadu, "Tady se může kouřit, super!", šílení při zhasnutí světel, umřetost z VAJÍČKA ,pláč při Geisterfahrer, "ŠTĚŇÁTKOOOOO!", vyřvaný hlasivky, nechápavé kulení očí cestou domů… Miluju ten den, protože byl jedním z nejlepších dnů v mým životě a tak šíleně mi chybí. Přála bych si mít stroj času, vrátit se o rok zpět, alespoň na ten JEDEN den a znovu si vychutnat první kytarový tóny!

Nejlepší tour za celou jejich dobu s nejlepším koncertem a rozpůleným vajíčkem






Fucking Berlin; Sonia Rossi

13. března 2011 v 22:58 | °Sajü° |  Bücher
Popis: Hlavní obor matematika, vedlejší obor prostituce.Život mezi univerzitou a nevěstincem Ideální dětství, milující rodina a nakonec cesta z rodné Itálie do Berlína na studia matematiky. Může být něco nevinnějšího a přímočařejšího? Ale nevyzpytatelné jsou cesty osudu a životní osudy hrdinky a autorky v jedné osobě se prudce odkloní od vytyčené cesty. Bydlí v Berlíně, studuje matematiku a o víkendech se schází s přáteli. Obyčejná mladá žena - na první pohled. Kromě jiného má i práci: prodává své tělo. Jak se dostane studentka k prostituci? Jaké to je jít poprvé se zákazníkem na pokoj? Jak probíhá pracovní den s kolegyněmi a zákazníky? Jak sladit studium, partnerství a prostituci? Autobiografická a upřímná zpověď o prodejné lásce a dvojím životě. Životní příběh Sonni Rossi nás přivádí do Berlína na začátku třetího tisícíletí a ukáže nejen přívětivou tvář sjednoceného Německa, ale i stíny a zákoutí polosvěta, kam většina turistů německé metropole nejen nikdy nezavítá, ale ani nemají tušení o jejich existenci.

Naprosto nadpozemská kniha. Když jsem spočítala, za jak dlouho jsem jí přečetla, napočítala jsem necelých 9 hodin. Sice ne v kuse, ale… nešlo se od té knihy odtrhnout pohledem. Dokázala bych o ní mluvit nejspíš hodiny a pořád by mi přišlo, že jsem neřekla to, co jsem říct chtěla. Při prvních přečtených slovech jsem věděla, že mě ta knížka něčím okouzlila. Nejde tu o Berlín, ale spíš o to, jak to všechno líčí, jak o tom mluvím. Řekla bych, že tak trošku se mi změnil názor na 'tyhle' osoby. Bude to znít nejspíš zvláštně, ale věřím tomu, že to pro ní - vlastně pro nikoho - není lehké, být se 30 € v peněžence na týden a uživit tím sebe, přítele (tedy později manžela), zaplatit nájem a třeba si k tomu ještě něco koupit. Každá z těch kapitol měla něco do sebe. Hodilo to obraz na muže, kteří chodí do nevěstinců mezi prací, když manželka hledá místo na zaparkování, nebo si odběhne od dětí z hřiště. Je to jen pár dní, co jsem jí přečetla a už teď vím, že o ní za chvilku na půjčení půjdu škemrat znovu

Chtěla bych tu knížku vyzdvihnout tím nejlepší, ale člověk si tu knížku nejprve musí přečíst, aby pochopil. Proto se tu nebudu zaobírat nějakým zdlouhavým rozborem ;-) Řadím ji mezi můj TOP a že těch knížek je skutečně málo, které mě dokáží zaujmout.

Neblahé vegetariánství

10. března 2011 v 20:57 | °Sajü° |  Sajü
Jelikož ani nejsem nějaký extra poživatel masa, zaujalo mé téma týdné: "Vegetariánství". Můj BFík je zarputilý vegetarián a když jsem mu dnes pokládala otázku, PROČ to maso vlastně nejí a po odpovědi, že mu přijde odporný jíst rozřezaný zvířata, udělalo se nevolno i mě. Nejsem ten typ, který by jedl maso a vážně se mu vyhýbám jak jen to jde. Moje zážitky z dětství a masem jsou nezapomenutelný a při pomyšlení na játrovou omáčkou nebo pečený prase se mi dělá nevolno. Jediný maso, který jsem schopná vážně pozřít, je nejspíš jen kuřecí a i tomu se občas vyhýbám s brbláním. Občas mě máma donutí, dát si trošku vepřového, ale ne vždycky se jí to podaří a vůbec mi nevadí, že patřím k těm lidem, jenž by maso díky železu jíst měli. Nechápu a nikdy nepochopím lidi, jenž jsou schopní jíst maso po tunách, každý den salámy, steaky, vepřový kýty… Nechápu ani lidi, kteří jdou po ulici, zastaví se po cestě v masně, vyjdou s klobásou v pytlíku a cestou domů jí okusují.

Vegetariánství je údajně takový ten 'novodobý trend' a nikdo se třeba nepozastaví nad tím, že vlastně tu zvěř jí a tací, jako jsme 'my' jim přijdou naprosto padlý na hlavu. Nesnáším mámino: "Petra nejí maso, tak ho nejíš ani ty!". Nemůžu přeci za to, že čím jsem starší, tím víc mám v mysli fakt, že jíme zvířata a ta představa se mi ani trošku nelíbí. Nesmím si před jídlem kuřecího masa říkat, že je to vlastně z brojlera (haha, už to umím ^^). Nakonec se dostávám i k poslednímu bodu, který bych ráda zmínila a tím je fakt, že se mi příčí vidět 'slavné', kteří usilovně bojují proti zabíjení zvířat, jezení jich a používání jejich kůže na módu a přitom dělají pravý opak, vykračují si div ne po červeném koberci v kabátu z norka, nosí boty z pravý ovčí kůže a o kalhotách ani nemluvě.

Nechala jsem se lehce unést tématem, kdy svůj rozbor a dumání ukončím, jelikož se obávám, že by z toho byla stránka A4 popsaná o všem možném i nemožném. Ovšem netvrdím, že tentýž názor musí mít každý, takže žádné spiknutí proti osobě ;-)

Viď, žubrienko? ^^

Wochenende ^__^

5. března 2011 v 12:45 | °Sajü° |  Sajü
Předtím, než se vrhnu opět na učení, napíšu alespoň článek, který mám v plánu již dva, jen předevčírem mi překazila plán návštěva jistého blogu (viz. předešlý článek). Někomu skutečně může přijít, že se jen a jen učím a ve skutečnosti se diví tolik lidi v mém okolí, včetně mě. Jelikož nám bylo oznámeno již v pondělí, že začínáme zkoušení 5 témat, což tvoří:
Sůl
Voda
Cereálie
Mlýnské výrobky
Nealkoholické nápoje
a včera jsme se dozvěděli, že začne od těch, kteří v předešlých pěti tématech byly nejlepší. Mezi ty čtyři, které nás to zvládly, patřím samozřejmě i , takže mi nezbývá nic jiného, než si to znovu prolistovat, leč jsem zjistila, že alespoň ¾ z toho umím a pamatuji si z hodin, ve kterých jsem byla pilným studentem. Ani mě ve skutečností ty hodiny, které prosedím nad učením nebaví, ale můžu něco jinýho dělat?O_o On je to vážně nakonec perfektní pocit, když dostanete do ruky opravenou písemku s jedničkou ^^ A že jich tenhle týden nebylo málo. Nejprve se pochlubím s mega úspěchem, který tvoří 1- z matematiky. Ano, i takový expert na čísla, jako jsem já to dokáže takhle dobře zvládnout. Pokračuji tedy dál: zbožíznalství, opakovací test s 5 tématy a Glykemický index jsem dala na 1 s plným počtem bodu a na 2, kdy mi utekl jeden bod. Ekonomika za 1 z Pracovně právních vztahů a za 1 z češtiny a testu ze Světového realismuO:) A abych nezapomněla z angličtiny za 2 z 11 lekce, triád a vět. Zaslouží si tady někdo jet do Berlína? *nenápadné ukazování na svou osobu* :D

Konec školy. Mám jí plné zuby, ale chci si tu nechat připomenutý, jak dobrá jsem byla. Ovšem klepu na všechno, co mám po ruce, aby mi to vydrželo. Tu největší haldu písemek máme již za sebou a před námi je už jen TÝDEN - tedy 4 dny a jeden den praxe a od soboty krásných 9 dní volna (počítám-li víkend ^^). Nemůžu se toho už teď dočkat, ale doufám, že to počasí bude stejně dobré, jako je v posledních několika dnech.

Včerejší den jsem strávila převelice zajímavě. Ve škole to utíkalo perfektně, dokonce jsem přežila i IKT, kdy jsme dělali svoje webovky a ani mě ten Uspávač Hadů tolik neunavil ^^ Při cestě domů mi přišla zpráva, jestli nechci jít ven, načež jsem při výstupu z metra hned volala nazpět na GC, že zajisté. Tedy jsme se domluvily, že se sejdeme a půjdeme nakrmit labutě a následně půjdeme za Vencou na Pražský hrad ^^ Naše tura po Praze byla zase TYPICKÁ. Sice byla bez žubrienky, ale našly jsme místo, kam musíme vzít, jelikož tam ještě nebyla ^^ Zkráceně - Sešly jsme se pěšky jsme prošly na Národku, kde jsme zapadly do Máje a koupily jsme si hody Pěšky jsme došly na tramvaj odkud jsme jely k Vltavě nakrmily jsme holuby a LABUTĚ pěšky k Nár. divadlu → tramvaj č. 22 až k hradu pěšky přes Bauerland bez lidu tramvají č. 22 zpět na Karlák na Zličín na hody a domů :D Ono to bylo vážně takové typicky naše JARNÍ Každopádně jsem šly přes místa nad Pražským hradem, za který by se každý Pražák (Čech) měl stydět před turisty. Vymlácená okýnka, 100 kaváren vedle sebe a žádná otevřená… nechápala jsem a doteď mi to hlava nebere, že zrovna na takovým místě to bude vypadat takhleO___o A hlavně tam nebyla ANI noha!

Počasí, které se právě odehrává venku mě těší. Sice to není pořád takové to, které by se mi líbilo ze všeho nejvíc, ale je to počasí, které se dá vystát. I když do školy chodím nabalená, ze školy chodím naprosto vyteplená a večer domů opět zmrzlá jak hovínko… ^^ Už se nemůžu dočkat, až budu o prázdninách spát a vychutnávat si to, že nemusím vstávat den co den v 6:30. Doufám, že všechny máte tak pěkný týden za sebou, jako jsem měla já a že to všechno pěkně zvládáte :-*

Mimochodem bych chtěla poděkovat na odezvy k předešlému článku. Potěšilo mě, že jsou tu tací, kteří naprosto chápou o čem mluvím. Protože tohle je věc, pro kterou bych uřezávala ruce, ale o tom se už tady rozepisovat nebudu, jelikož v článku bylo použito vše, co jsem měla na mysli.

Pomalu se budu chýlit ke konci. Vypsala jsem toho víc než dost, čekají mě ještě fotky a vrhnu se hned poté na učení se zbožíznalství, ať to mám pro dnešek za sebou a odpoledne mi začíná HP maratón s Markízkou ^^ Užívejte si víkend, dámy :-*

(A ještě jedno veliké mimochodem - blog.cz mi leze neuvěřitelným způsobem na nervy. Patlat se s barvením textu tady očividně nemá žádnou cenu, když se to stejně neobarví všechno, nedají se tu dělat takové věci, které jsem při psaní článků dělala a naprosto mám chuť jim to omlátit o hlavu. Šmejdům!!!)

Bis bald...



Errrr! :-@

3. března 2011 v 22:38 | °Sajü° |  Sajü
Blog mám založený od roku 2007. Tedy upřesněme to od : 10.9.2007 a i přesto jsem si pořád nezvykla na to, že ty lidi se neumějí zeptat. Naprosto mě unavuje, že se tu člověk s něčím patlá, aby jeho články vypadaly pěkně a dokázaly upoutat, vyrábím si písma, přemýšlím nad barvami, nad stylem, nad efektností a pak jsem na blogu Kaylee, rozklinkávám si její oblíbené stránky a narazím na slečnu, jenž má prosím pěkně MOJE nápisy nad svými články. Nesnáším naprosto takové lidi, co se nedokážou zeptat, jestli si to SMÍ vzít na svůj blog. Samozřejmě, že když se zeptá jednou, prosím, ať vím, že to u sebe má a může si pak brát jakýkoli nápisky, ale nechápu to, že bez zeptání to tam strčí a já pak jen čumím. To samý, jako nedávno projíždím stránku na we♥it a sleduju miniaturu 4 miniaturních obrázků, mě velice povědomých, rozkliknu to a chytím nerva, protože jistě… MOJE práce! :-@ Měla jsem v plánu sepsat smysluplný článek, který by za něco stál, místo toho se tu rozčílím!

Každopádně tedy chci upozornit, že na všechny nápisky, jenž se zde objevují, si vynahrazuji svůj čas, nikoli VY. Všechny nápisky, jenž vymýšlím, přichází z MOJÍ hlavy, nikoli z té VAŠÍ a byla bych vážně ráda, kdyby jste se vy, milovnice Billího a spol. laskavě umoudřily a byly alespoň schopné se příště ZEPTAT, protože za tohle se hlava neseká.
To já jen, aby mi někdo neukradnul i článek ;-)