Leden 2012

31/o1/2o12

31. ledna 2012 v 17:05 | °Sajü° |  Sajü
Hallo kleine Kinder,
po shlédnutí toho, kdy jsem uveřejnila svůj článek, který se netýkal knihy, hudby nebo obrázku, mě zamrazilo a okamžitě jsem rozklikla word!O_o Vůbecnenapadlo, že to od té doby tak uteklo, neboť jsem myslela, že jsem psala článek do deníku aspoň minulý týden a on od toho dne uplynul skoro měsíc ^^ A kdy napsat článek jindy, než v poslední den druhého zimního měsíce?O:)

Stalo se toho tolik, že nevím, jak začít, co psát, o čem mluvit. Vysvědčení, asi jako jediná škola v ČR dostáváme až zítra, za což jsem svým způsobem ráda, neboť ve škole budeme trávit pouhé dvě hodiny, přestože i ty dvě hodiny mi přijdou maximálně zbytečné!O_o Jedinou útěchou mi je fakt, že se do školy nepodívám od čtvrtka celý zbytek února, díky prázdninám, které nám začínají již v pondělí a následující dvoutýdenní praxi! ^^ Ovšem přesto, že školu navštěvovat nebudeme, dostáváme postupně tuny úkolů, vypracovávání věcí do ekonomiky, témata k maturitě z němčiny… začínám být jen z té představy maximálně otrávená. Plánovala jsem si, jak budu prázdniny a volno díky praxi využívat ke čtení knihy od Briana, začnu číst od začátku Harryho Pottera a ono to zatím vypadá, že nebudu dělat nic jiného, než koukat na věci do školy!O_o Taky to tak nesnášíte, nebo jsem v tomhle blogovém vesmíru jediná, která tu školu tak strašně nemá ráda, kterou to nebaví a která se skutečně v učení nevyžívá?:D

Dnešní den ve škole byl vcelku krátký. Započaly jsme jej s Luckou u ping-pongového stolu, který nás při posledních hodinách TV maximálně chytil a jsme schopné u něj vážně vydržet celé dvě hodiny, včetně přestávky!O:) Už si plánujeme ping-ponogový turnaj!:D:D Naše třída se jednou tak semkne, až se mi chce dojetím brečet, podruhé na sebe všichni házíme vražedné pohledy, posíláme se do teplých krajin (dobře... my je posíláme) a máme s Luckou takovou averzi, že kdyby se k nám v danou chvíli přiblížili byť jen na krok, nakopeme je do zadku. Obvzlášť některé jedince a v těchto chvílích si uvědomuju, jak jsem za Lucku vlastně ráda, protože i když je jaká je, pořád je stejně jiná než všichni ostatní tam!:))

S každým dalším dnem, začínám být stále víc a víc nervóznější, co se týče školy, děsím se toho, že nic nezvládnu příští rok a připadá mi, že je toho na mě moc už teď, tak jak potom mám čelit maturitní zkoušce?O_o Na to mi nikdo už odpověď nedá a já se v tom musím probrat sama! *jokingly* Počítač se mi sere (s prominutím za použitý výraz) víc a víc a já se už nemůžu dočkat, kdy se to celé opraví a budu na něm moci znovu nerušeně dělat všechno, co si zamanu a nebudu se bát, že když vlezu na tu nebo onu stránku, okamžitě mi to hodí modrou smrt a já si při tom budu rvát vlasy z hlavy^^ Chtěla jsem také psát, jako řada jiných, článek o Tokio Hotel, ale potom jsem si řekla, proč bych se zbytečně namáhala, když mi za to vlastně nestojí? Monica a řada dalších to všechno napsaly za mě a já se vypsala ze všeho v mailu pro Leny! :-$

S mrazy, které zachvátily náš malý stát jsem maximálně nespokojená a stačí, že kdykoli vkročím do toho mrazu, mám strach, že vlasy budu mít jako ten z Kokosů na sněhu, co mu zmrznul dred a upadnul mu!:D Jak není sníh, nemám zimu ráda a už teď se těším, až bude léto a mě tak zatraceně nebudou mrznout prsty na rukách a nohách^^ Ale myslím, že než se všichni nadějeme, léto bude před námi pár kroků a my se znovu budeme zbavovat teplých, zimních bund a šál!:) Alespoň můj design není zimní a já si na něm připadám, téměř jako na Maledivech!:D
Mimochodem - mou náladu, která je častěji, než bych chtěla, na nulovém bodu mrazu mi zlepšuje poslouchání alb od "Revolverheld" a uvědomuju si snad ještě víc, než kdy dřív, jak dokonale uklidňující hlas Johannes má. Nechápu, komu se jejich skladby nemůžou líbit, protože se u nich maximálně vždycky uklidňuji. Narazila jsem při úklidu v mém iTunesu na spousty starých, německých skladeb, na které jsem zapomněla a dnes si můžete dokonce jednu pustit na začátku mého článku. Jednu z mých nejoblíbenějších, na kterou jsem slabě zapomněla!:-X

V podstatě se vlastně ani nic neděje, tak závratného, o čem bych měla psát, i přestože jsem se výše zmínila, že se toho stalo tolik!^^ V rozepsaných článcích mám moře jiných článků, zajímající se o něco jiného a já doufám, že je postupně budu uveřejňovat, protože se mi tam tkvěl článek ještě z roku 2009 a to už příliš aktuální není!:D
Doufám, že vysvědčení jste si užili, máte ze sebe příjemný a dobrý pocit a že se tu brzy ukážu s dalším, smysluplnějším deníkovým článkem, než je tento!:-* Doufám

Bis bald,
S.
PS: Für dich, mein BäBü: ICH VERMISSE DICH SO UNENDLICH:'( Jeden Tag!:(


Brian L. Weiss - Mnoho životů, mnoho Mistrů

25. ledna 2012 v 23:00 | °Sajü° |  Bücher
Brian L. Weiss vystudoval s výborným prospěchem Kolumbijskou univerzitu a lékařský diplom obdržel na lékařské fakultě Yaleovy univerzity, kde se později stal vedoucím katedry psychiatrie. Jako internista působil v nemocnivi Bellevue při Newyorské univerzitě a jako primář psychiatrického oddělení nemocnice Mount Sinai v Miami.
Jeho bestseller Mnoho životů, mnoho Mistrů pojednává o jeho začátcích a ohromujících objevech na poli reinkarnační regrese. Kromě toho napsat několik dalších velmi úspěšných knih.


Hodně dlouho jsem se odhodlávala k tomu, usednout za klávesnici a napsat pár řádků o knize, která je možná skutečná možná je to jen dobrý tah na lidskou mysl a lidskou peněženku od velice dobrého, oceňovaného psychoterapeuta, o knize, která mě donutila sedět jako bez ducha a přemýšlet o životě. Jak často se pozastavíme nad nadpřirozenými jevy, vlivy nebo přemýšlíme o věcech, které by nás ani nemuseli napadat, v našem brzkém, teenagerském věku?
Někomu tahle kniha, z řady esoteriky, může připadat stupidní, někdo může vrtět hlavou nad tím, že ti, co to čtou, jsou stejně na hlavu, jako Brian L. Weiss, ale nikdo si neuvědomuje, že možná je na tom alespoň kus pravdy.
Vždycky jsem věřila v reinkarnaci. Začalo to už, když jsem byla malá, přestože jsem dřív nevěděla, co reinkarnace znamená. Od dětství jsem měla panickou hrůzu z duchů, stejně jako moje sestra (možná to zapříčinil film "Duch" s Patrickem Swayzem a Demi Moor, na který jsem se tajně se ségrou dívala), možná… nikdy jsem nezjistila, proč je to tak, až po přečtení Brianovi první knihy jsem si uvědomila spousty věcí, přestala se děsit alespoň z části toho, co mi tolik nahánělo strach, i když jsem pár dní měla mozek zralý na léčbu hypnózou. Miluji psychologické, těžké knížky, nad kterými se musím pozastavit a přemýšlet o nich a typ od jedné sympatické slečny, mi naprosto sedl a kniha mi dokonale ulahodila.
Z každé stránky, z každé věty, ano, dokonce i z každého slova, je cítit mystické duchovno, kouzlo, touha po vědění a toho, dopátrat se skutečnosti. V hlavě vám při čtení běží neustále ty samé otázky do kola: Je to možné? Je to skutečné? Ne, to musí být hloupost. Ale po přečtení dalších několika stránek vás znovu napadne, že to jednoduše musí být tak, jak je to tam psáno.
Nemám potřebu, aby tomu každý uvěřil, aby si každý řekl: ano, je to tak, jak Brian L. Weiss píše. Na každém je, jak se s knihou vypořádá a jak přijmeme možnou skutečností nesmrtelného bytí.

(pokud by někdo toužil po větším rozsahu doporučuji: xoxo_lady)

Unschuldigkeit

21. ledna 2012 v 17:38 | °Sajü° |  Bilder Leben
Tématem týdne je "Nevinnost" a když jsem tento nápis viděla, okamžitě mě napadlo jediné: i bez slova bych dokázala vyjádřiv všechno o nevinnosti a myslím, že celý tenhle článek pochopíte všichni správně a stejně tak, jak jej myslím^^
Vždycky jsem prohlašovala, že nevinnost pro mě představuje právě on a jinak tomu není ani teď, když se dívám na jeho staré fotky, na které narážím na tumblr nebo na we♥it O:)
(Doufám, že mi Pocahontas nevymlátí všechny zuby!:-X)
Pro mě bude nevinnost vždycky představovat princezna ! ○_○
Ale kdo by nesouhlasil? *jokingly*

The Afters - Light Up The Sky [album]

18. ledna 2012 v 20:24 | °Sajü° |  Interpreti
Je čas na chvilku změnit hudební článek a přesedlat z přidávaných německých alb na jedno z anglických, které jsem nedávno objevila ^-^ Vůbec jsem netušila, že The Afters něco nového vydali a po chvilce jsem na to narazila i já, okamžitě koupila a po prvním poslechnutí prvních tří skladeb na cd mi bylo jasné, že cd můžu okamžitě nahrávat do iTunesu a iPodu! Nečekala jsem, že se mi to CD tolik zalíbí, protože mám od nich pouhých pár starých písniček, které sice můžu poslouchat pořád dokolečka, ale tohle cd mě očarovalo okamžitě, hned na první poslechnutí. Jeho hlas je naprosto krásný a působí na mě uklidňujícím dojmem. Jestli má někdo rád jejich hudbu (pokud nějakou slyšel) vřele tohle CD doporučuju, protože za to stojí ^-^ A já si ho jdu znovu pustit!:-X
PS: První 4 písně u mě mají několik srdíček navíc, protože mě dostaly skutečně do kolen

VÖ: 14.o9.2o1o


1. Light Up The Sky
2. Lift Me Up
3. Start Over
4. Runaway
5. I am Yours
6. Life Is Sweeter
7. Say It Now
8. We Won't Give Up
9. Saving Grace
10. For The First Time


Veronika se rozhodla zemřít; Paulo Coelho

12. ledna 2012 v 18:16 | °Sajü° |  Bücher
24letá Veronika, která bydlí v pronajatém bytu v klášteře, do kterého se musí vracet v určitou hodinu, se listopadu roku 1997 v Lublani předávkuje prášky. Konečně - právě v tuhle chvíli - se rozhodla zemřít. Při čekání na smrt listuje časopisem a když si přečte, nad konci textu, otázku: "Kde je Slovinsko?" a nechá dopis na rozloučenou, s odpovědí na otázku, kde Slovinsko vlastně je (…) Její přání zemřít není bohužel vyslyšeno a ona se po několika dnech probudí v psychiatrické léčebně Villete. Zoufalá si přeje zemřít, ale i přesto, že si nechce vytvářet žádné vztahy, spřátelí se s Zedkou, díky které se dozví, že má jen týden života, neboť jí selhává srdce (…) Každý večer chodí hrát na klavír do společenské místnosti, kde jí poslouchá schizofrenik Eduard, ke kterému začne cítit jakýsi cit, stejně tak jako on k ní. Jestli Veronika zemře? To se každý, kdo knihu přečte, dozví na samém konci.

Nebudu se tu, sálo dlouze rozepisovat o příběhu, který se v knize nachází. Knížku mi půjčila sestry spolužačka ze střední, která je fanatikem do Paula Coelha a já se jeho fanouškem pomalu, ale jistě stávám taktéž. Některá jeho díla sice nedokážu pochopit, nebo je zavřu při přečtení pár stránek, ale některé stojí za to, stejně jako knížka s názvem: Veronika se rozhodla zemřít. Skutečně jsem se obávala, co za dílo to bude, ale po přečtení prvních pár odstavců jsem věděla, že ta knížka bude znovu bez záložky do pár dnů. A skutečně to tak bylo. Hltala jsem každé slovo, které jsem přečetla. Byla jsem nadšená a viděla se v některých myšlenkových pochodech Veroniky. Všechno, co tam bylo napsáno, se shodovalo se skutečným životem. V některých chvílích mi naskakovala nekompromisně husí kůže a u konce knihy jsem ani nedýchala, jak hltavě jsem ji četla. Kdyby to záleželo na mě, každému z vás ji doporučím, jelikož za to přečtení skutečně stojí! Už teď vím, že jakmile budu mít peníze nazbyt, namířím si to do nejbližšího knihkupectví, abych si knížku zakoupila a mohla ji ještě někdy v budoucnu přečíst stejně hltavě, jako tomu bylo teď! ^^

Lednový design 2012

11. ledna 2012 v 21:48 | °Sajü° |  Obleček
V novém roce to chtělo i nový obleček a jelikož jsem tady měla pár dní jakýsi modrý, bez podpisu mojí osoby (tím myslím, že se to ke mě očividně nehodilo, podle názoru paní kočičkový!:D), tak jsem se rozhodla (opět, pod náporem paní kočičkový!:D) design změnit! ^^ Někomu se mohou zdát jednotvárné, ale já je mám vlastně takové taky ráda - vždy se v záhlaví vyskytuje všechno, pro co moje srdce plesá; po čem toužím; co mám ráda a to je podle mě naprosto nejdůležitější! Doufám, že na takovýhle jarní design (v tak brzké lednové době) se vám bude koukat příjemně, po záchvatu z Vánoc!:-*
V lednovém designu opět v popředí a Berlín (+tajné šifry. Kdo je rozluští?:P)
__

Dny plné stresu...

8. ledna 2012 v 22:59 | °Sajü° |  Sajü

Hallo Tiere,
už začínám být nervózní ze své neaktivity na blogu ^^ Všechno neustále připravuji, vždy jen vlezu a uveřejním a zase rychle peláším pryč, přestože se toho děje neustále spousty a tolikrát si říkám, jak ráda bych napsala článek! Buďto není nálada, nebo nakonec není ani čas. Po většinu času sedím u mailu a odepisuju na mail, kde se rozepíšu pokaždé natolik, že nálada na psaní článků mě doslova přechází.

Pomalu se blížíme k polovině nového měsíce, v novém roce. Chaos ve škole byl extrémní už při prvním dni, kdy jsme tam strávili všech sedm předepsaných hodin!^^ Neustále mi každý píše, jak to zvládnu, jak jsem šikovná, ale jen doma téměř brečím, do všeho kopu a jsem nepříjemná na všechny strany! Leč se to neustále snažím nějak zakrýt. Kdyby mi někdo řekl, že třetí ročník bude takhle těžký, tak nabitý emocemi, až se z toho budu div ne hroutit, vysměju se mu a řeknu mu, že to určitě nějak dám, ale čím blíž se blížíme k závěru, tím víc začínám mít strach z toho, co přijde. Nejde mi matika, ani účto (do kterého se postupně začínám znovu dávat a začínám chápat, kam co zaúčtuju, díky pochopení příkladů!), rostu z profesorky na němčinu, která na mě hází ignorující tvář a dělá, že tam v hodině takřka nejsem, když odpovídám na otázky! Jediné, v čem neplavu je zbožíznalství a ekonomika s češtinou, tak na co si budeme hrát?
Každý den, když ležím v posteli a koukám na ten vesmír nad svou hlavu, si přeji být malý klokánek, schovaný v maminčině náručí v Hamburgu! Každý večer chci být někým jiným, malým dítětem a znovu si hrát, protože ten stres mi za chvilku způsobí šedivé vlasy (už jsem pochopila Barčino: "zešedivý mi všechny vlasy". Brzy na tom budu nejspíš stejně!:D). V hlavě mám bordel a potřebuji prázdniny, volno a klid na to, abych si ty myšlenky, ten nepořádek, mohla zastrkat do správných šuplíčků!O_o

V pátek jsem si konečně koupila další knihu od Briana, do které jsem se při čekání na svou drahocennou maminku pustila, ale postupně si dávám pausy a nechávám svůj mozek přemýšlet! Brzy se hodlám o první přečtené knize Briana zmínit v připraveném článku, který čeká na to, až kliknu na zveřejnění!^__^
Z Vánočního designu jsem byla až na tolik otrávená, že jsem se vrhla do předělávky a skončila jsem u tohoto! Vím, že to není nic extraspešlúžasnýho, ale mám chuť na jednoduchost, s malým citátem a tohle mi vyhovuje dostatečně!:D Jak dlouho, to netuším. Bohužel, moje zapálení letos v podobě Vánoc, uteklo až příliš rychle a myslím, že ani ten stromeček nám příliš dlouho nevydrží!O_o

Zítra se znovu v plné páře vrhnu do pracovního, následně školního koloběhu života, budu se snažit nezkolabovat únavou hned zítra, při vstávání o půl šesté, abych byla v pekárně o něco dřív!O:) Čeká mě celý den přepisování ekonomiky, která zase TAK málo stránek skutečně nemá, ale nějaký gepard ztratil sešit a nic jiného mi nezbývá!:D Do toho bych se měla naučit účetnictví, ze kterého píšeme ve středu, naučit se z toho dopsaného sešitu ekonomiku a v pátek těžké zkoušení ze 6 témata k maturitě: ŠKOLSTVÍ u nás a v Německu!:-@ Snad zítra zvládnete nadcházejících pět dní školy, všechny testy dáte na výborné známky!;-)

Bis bald,
S.
PS: Ich vermisse mein bäbü :-*
silvester foto's ^^


guten alten zeiten ♥

7. ledna 2012 v 23:41 | °Sajü° |  Tokio Hotel
mein bü ♥
letzten blick
jen minimum mě dokáže pochopit ♥
zbožňuju tu krávu na tom tričku *jokingly*

a nakonec... i po 150 letech tu fotku miluju!;-)

2012 - archív

3. ledna 2012 v 17:34 | °Sajü° |  2o12


Januar
Februar
März
April
Mai
Juni
Juli
August