Hvězdy nám nepřály - John Green

10. února 2014 v 14:47 | °Sajü° |  Bücher
"I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná"

Hvězdy nám nepřály - tak se jmenuje dojemné, čtenáři milované dílo neobyčejně oceňovaného autora Johna Greena. Je to kniha chytrá, odvážná, neuctivá a drsná, která se zabývá vzrušujícím, tragickým a vlastně i zábavným tématem - totiž tím, jaké to je, když je člověk naživu a zamiluje se.
(a mě právě ukáplo několik slz)

Začala jsem tuto knihu číst někdy před týdnem, kdy jsem se k tomu neskutečně dlouho dokopávala. V neděli večer, když jsem nemohla spát, jsem si jí jednoduše otevřela a začetla se do jejích stránek takovým způsobem, že z 80 stránky jsem se dostala za dvě hodiny na stránku 207 :) Samozřejmě, s uslzeným pohledem, zmáčenými tvářemi a kapesníčky v ruce. Fňukala jsem jako malá holka, která dostala špatnou známku ve škole, možná ještě hůř. Ponořila jsem se do posledních stránek natolik, že jsem přestala vnímat čas a pouze jsem četla. Ještě teď, pár hodin poté, nedokážu myšlenku na Guse a Hazel vyhnat z hlavy a kdykoli narazím na Tumblr na něco, ve spojitosti s touto knihou, oči se mi opět plní slzami.
Přesto, jak mě děj knihy vzal - plně neočekávaný a zamotal mi dokonale hlavu, celou dobu jsem rozebírala věty v knize a přebírala je po svém, musím uznat, že jsem přesto nadšení, které cítím, čekala něco jiného. Možná jinak napsané? V jiném stylu? Možná jsem jen čekala, že to bude trošku pomalejší a ne tak rychlé? Možná... přestože má tato kniha své klady a zápory, dala mi neskutečně moc. Znovu jsem nahlédla na život z jiné stránky. A ano, přesto, že jsem byla poněkud zklamaná její rychlostí, řadím tuto knihu ihned za Harryho Pottera :) Přesto, že na každém druhém řádku stála slova, ve spojitosti s rakovinou, byla celá kniha díky Gusovi a Hazel skvěle vtipná, usmívala jsem se u každé stránky a přála si, aby ani jeden z hrdinů nezemřel :)
S klidným svědomím tuto knihu doporučuji všem. Možná se někomu tolik líbit nebude, ale každý by si jí měl jednoduše a prostě přečíst. Už teď se nemůžu dočkat, až film vejde do kin, začátkem června

"Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volbou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky."

"Co je?" zeptala jsem se.
"Nic," odpověděl.
"Proč se na mě takhle koukáš?"
Augustus se pousmál. "Protože jsi krásná.

"Maybe okay will be our always"
"Okay." I said.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 10. února 2014 v 14:56 | Reagovat

Taky se mi hrozně líbila, byla fakt smutná, ale nebrečela jsem, kupodivu. Taky se těším na film :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama