Bücher

Hvězdy nám nepřály - John Green

10. února 2014 v 14:47 | °Sajü°
"I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná"

Hvězdy nám nepřály - tak se jmenuje dojemné, čtenáři milované dílo neobyčejně oceňovaného autora Johna Greena. Je to kniha chytrá, odvážná, neuctivá a drsná, která se zabývá vzrušujícím, tragickým a vlastně i zábavným tématem - totiž tím, jaké to je, když je člověk naživu a zamiluje se.
(a mě právě ukáplo několik slz)

Začala jsem tuto knihu číst někdy před týdnem, kdy jsem se k tomu neskutečně dlouho dokopávala. V neděli večer, když jsem nemohla spát, jsem si jí jednoduše otevřela a začetla se do jejích stránek takovým způsobem, že z 80 stránky jsem se dostala za dvě hodiny na stránku 207 :) Samozřejmě, s uslzeným pohledem, zmáčenými tvářemi a kapesníčky v ruce. Fňukala jsem jako malá holka, která dostala špatnou známku ve škole, možná ještě hůř. Ponořila jsem se do posledních stránek natolik, že jsem přestala vnímat čas a pouze jsem četla. Ještě teď, pár hodin poté, nedokážu myšlenku na Guse a Hazel vyhnat z hlavy a kdykoli narazím na Tumblr na něco, ve spojitosti s touto knihou, oči se mi opět plní slzami.
Přesto, jak mě děj knihy vzal - plně neočekávaný a zamotal mi dokonale hlavu, celou dobu jsem rozebírala věty v knize a přebírala je po svém, musím uznat, že jsem přesto nadšení, které cítím, čekala něco jiného. Možná jinak napsané? V jiném stylu? Možná jsem jen čekala, že to bude trošku pomalejší a ne tak rychlé? Možná... přestože má tato kniha své klady a zápory, dala mi neskutečně moc. Znovu jsem nahlédla na život z jiné stránky. A ano, přesto, že jsem byla poněkud zklamaná její rychlostí, řadím tuto knihu ihned za Harryho Pottera :) Přesto, že na každém druhém řádku stála slova, ve spojitosti s rakovinou, byla celá kniha díky Gusovi a Hazel skvěle vtipná, usmívala jsem se u každé stránky a přála si, aby ani jeden z hrdinů nezemřel :)
S klidným svědomím tuto knihu doporučuji všem. Možná se někomu tolik líbit nebude, ale každý by si jí měl jednoduše a prostě přečíst. Už teď se nemůžu dočkat, až film vejde do kin, začátkem června

"Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volbou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky."

"Co je?" zeptala jsem se.
"Nic," odpověděl.
"Proč se na mě takhle koukáš?"
Augustus se pousmál. "Protože jsi krásná.

"Maybe okay will be our always"
"Okay." I said.

Sophie Kinsella - Dokážete udržet tajemství?

2. února 2014 v 19:42 | °Sajü°


Anotace: Optimistické, ale smůlou pronásledované Emmě Corriganové se začíná dařit. Už skoro rok má stálé zaměstnání v podniku Panther Cola, po boku jí stojí skvělý přítel, a dokonce se před ní rýsuje naděje na pracovní postup. Všechno se ale zvrtne po schůzce s jedním nespokojeným klientem. Naprosto zničená se vrací z jednání letadlem a cestou se v hrozivé situaci během turbulencí svěří se svými nejintimnějšími pocity pohlednému muži na vedlejším sedadle. Když pak nazítří přijde do práce, ke svému zděšení zjistí, že její tajuplný společník je sám velký Jack Harper, šéf americké společnosti Panther Cola, který se vydal na týdenní návštěvu britské filiálky podniku. Toto zjištění odstartuje celou sérii chaotických, citově vyčerpávajících a komických situací, které zavádějí Emmu, její nejlepší přítelkyni - workoholičku Lissy a jejich příšernou spolubydlící Jemimu do světa bláznivých příhod, tajností a krkolomných náhod, v němž i Jack, do kterého se Emma zamiluje, má svá tajemství.


Konečně se dostávám k další recenzi na knihu od Sophie Kinselly, kterou jsem zhltla doslova bleskovou rychlostí :) Poté, co jsem měla možnost, přečíst si od ní knihu v Němčině, která se netýkala Nakupování, a recenzi jsem psala tady, vrhla jsem se na knihu další, tentokrát v češtině O:) Byla jsem nejprve skeptická, ale po prvních pár větách, kdy jsem se smála u notebooku jako šílená, jsem zhltla knihu rychle. Opravdu rychle. V poslední době mám chuť jen na takové typy romantických knih, které jsou vtipné a které mě něčím osloví, po přečtení pár řádků a to se také stalo! :)
Byla jsem nadšená od prvního okamžiku, až po ten poslední. Je faktem, že Sophie píše spíše takovým nadneseným stylem, přesto myslím, že se v jejích knihách nachází vždy ta opravdová ženskost a často jsem si říkala, že bych reagovala stejně. Rozhodně knihu doporučuju přečíst, pokud máte rádi vtipné romantické knihy a já se těším na její další knihu, kterou mám v plánu! :)

Sophie Kinsella - Vzpomínáš si?

18. ledna 2014 v 22:17 | °Sajü°

O knize: Po autohavárii, při níž utrpěla úraz hlavy s následnou amnézií, se Lexi Smartová probouzí v nemocnici v přesvědčení, že je rok 2004 a že právě zmeškala pohřeb svého otce. Ve skutečnosti je o tři roky víc, místo bývalých křivých zubů má krásně bílé a rovné a překvapivě vypadá spíš jako modelka, má úžasného a bohatého manžela, skvělou a dobře placenou práci a bydlí v senzačním bytě. Vypadá to jako splněný sen. Původní nadšení z nového a báječného života vystřídá brzy smutek z toho, že současně přišla o všechny kamarádky a stala se člověkem, kterého sama nepoznává. Snaží se zjistit, jak k tomu vlastně došlo. Autorku podle vlastních slov vždy fascinovalo téma lidského charakteru a skutečnost, že se naše životy nepředvídatelně mění a my se měníme s nimi, ale tak pomalu, že si to někdy sami neuvědomujeme.

----

Jelikož si moje GastMutter, u které dělám Au-Pair protřídila knihovnu, okamžitě mi řekla, abych si vybrala nějakou knihu na čtení. Poradila mi své nejoblíbenější a já jsem se rozhodovala mezi tím, přečíst si Harryho Pottera v Němčině, nebo si vybrat knihu, kterou má Jennifer nejraději :)) Říkala, že jí přišla knížka tak vtipná, že jí nemohla číst nikde jinde, než doma a přečetla jí za jeden den. A nedivím se... měla jsem trošku strach z němčiny, z toho, jak kniha bude napsaná a jestli se mi to bude číst dobře. Abych byla upřímná - kniha se mi četla naprosto perfektně. Občas se tam objevilo slovíčko, které jsem si musela domyslet nebo otevřít mobilní slovník, ale aspoň jsem se přiučila. Ale teď o knize...
Byla jsem tak nadšená, že jsem se rozhodla, že si jí do své zásoby musím koupit také. Četla se skvěle, byla napsaná neuvěřitelně uvolněně a zároveň jsem byla neskutečně napnutá :)) Bylo tam několik vtipných poznámek, u kterých jsem se musela smát a zbožňuju hlavní postavu, tedy Lexi Smart. Bylo hrozně zajímavý číst, co jí lidé říkají, co jí neříkají a dalo by se říct, že jsem se do toho vžila. Knihu jsem četla jeden týden; musíme ale uvážit, že jsem četla pouze o poledních pauzách - tedy hodinku denně, takže jsem jí přečetla vlastně neskutečně rychle^^ Nevím, jak se kniha bude číst v češtině - mám totiž zkušenosti, že ty překlady jsou často jiné. V angličtině kniha vyzní úplně jinak než přeložená do němčiny a pak ta kniha vyzní jinak, když je přeložena do češtiny! Ale vřele jí můžu doporučit. Já jsem natěšená, až se pustím do další knihy od ní - kterou jsem již nakousala, ale nedostala jsem se do toho tak, jak bych chtěla! :))

J.K. Rowling - Prázdné místo

26. července 2013 v 23:35 | °Sajü°

Neuvěřitelné zklamání; lítost nad tím, že má ségra vyhodila tolik peněz a ke všemu zbytečně a bordel v hlavě. Takhle jednoduše bych popsala své pocity z téhle knihy :)
Neuvěřitelně jsem po ní toužila od té doby, co vyšla a všichni říkali, jak je perfektní. Každý mi říkal, že mě se bude líbit a že je úžasná. Chodila jsem kolem výloh a fňukala, že 500Kč za tu knihu dát prostě nechci. Nakonec jsem si jí přála k narozeninám a byla mi dovezena do Německa. Já se do čtení s nadšením dala a byla jsem natěšená, jak se bude příběh vyvíjet po přečtených několika stránkách. Místo toho jsem ale byla opravdu zklamaná a o konci knihy, který mi přišel odfláknutý a zbytečně teatrální, ani nemluvě.
Vím, že překonat Harryho tímhle svým dílem rozhodně nemohla, a podle mě to každý ví. Nikdo po ní samozřejmě nechce, aby ho překonávala, ale když je vaší oblíbenou autorkou po několik let, od těch dětských až po dospělé a pak přijde s něčím takovým... nevím ani, jak přesně bych to slovy popsala. Identičnost jejího stylu psaní jsem v knize rozhodně viděla, její potrhnuté názvy ulič či různých restaurací ("U černého děla" či "Mědění čajovník") mě vážně bavily, její styl v tom vidím, ale ... jakobych neustále doufala, že se z prostředka knihy vynoří jména jako Harry, Ron a Hermiona, že bude vykládat o Bradavicích a já se večer budu bát, že mi ze skříně či zpod postele vyleze "Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit".

Celý děj knihy mi přišel nezajímavý. Popis několika různých životů osob, jejichž cesty se vzájemně v knize propletly, mě nijak nezaujaly, ba naopak mi vadily. Ztrácela jsem se v tom a až na konci mi docházelo pořádně kdo je kdo a co a jak dělal a jak se k tomu dostal ;-) Bavily mě tam asi jen části o Andrewovi a Tlusťochovi a o Krystal Weedonové, ale zbytek - čirá nuda. A jak jsem se zmínila, konec byl naprosto příšerný. Opravdu jsem tu knihu zavírala s pocitem, že nevěděla, jak to ukončit rychle, tak to utnula takhle stupidně. Mě se u toho až chtělo smát, jak komické to tam celé bylo ;)

Celkově bych to asi zhodnotila tak, že tu knihu, jako doporučují všichni v mém okolí, rozhodně doporučovat nebudu. Ke koupi za 500Kč se vážně nehodí, a raději bych si počkala, až vyjde v elektronické podobě volně ke stažení. Ale možná se mílím a možná je opravdu dobrá, jen mě vlastně skutečně nezaujala a já bych jí za to strhla milion liber z účtu! :D Grrrch!

Bushido mit Lars Amend - Buch

9. března 2013 v 17:40 | °Sajü°
"Bushido píše poprvé otevře o svých pocitech a odhaluje věci, které nikdo ještě nezažil. Proč otec opustil rodinu a jak se k němu Bushido staví dnes? Proč to neklaplo s jeho velkou láskou? Co se opravdu děje v německé hip-hop-scéně? Co se děje v zákulisí a opravdu patří k mafii?"

Když jsem poprvé otevřela v počítači tuhle knihu a začetla jsem se do prvních řádků, okamžitě jsem si představila, jak dokonale musí listy téhle knihy vonět. Kdykoli jsem otevřela v tabletu tuhle knihu, v duchu jsem si představovala, jak voní a až jednou půjdu v Německu do knihkupectví, bude to kniha, za kterou poběžím a okamžitě k ní přičichnu!;-) Každá kniha, která mě něčím zaujme má nádhernou vůni a přestože tuhle vůni cítit nemůžu, protože na mě dýchá elektronická podoba, jsem jí naprosto posedlá^^
Měla jsem neuvěřitelný strach jí číst. Přeci jen, téměř 500 stránek v němčině? Ale… okamžitě jsem propadla jejímu kouzlu. Je perfektně napsaná - styl, jakým je psaná je pro mě vcelku lehký a přestože se tam občas objeví slovíčka, kterým nerozumím a spíše si je domýšlím, čte se hrozně lehce a hladce. Je psána hlavně v minulém čase, který mi v téhle podobě kupodivu nedělá problém.
Je to nejspíš první biografická kniha, která mě zaujala okamžitě a nedokážu se od ní odtrhnout. Popisuje svůj život ve čtrnácti, kdy začal prodávat drogy a svou cestu k úspěchu. Celá ta kniha na mě působí neuvěřitelně emocionálně a ukazuje se, jak skvělá osobnost musí být ;-) Ještě nikdy jsem z nikoho necítila takovou vděčnost svým fanouškům, své matce, jako z něho, přestože je to jen přes nějaká slovíčka. K tomu všemu jsou tam vtipné postřehy a myšlenky, takže ne jen, že valím na tablet oči jako blázen, ale dokonce se i usmívám u čtení. Já vím, že většina není jeho příznivci, ale někdy nelze osobnost posoudit jen podle hudby. Ukazuje tam svojí citlivou stránku, svojí lásku k rodině.

Kdybych mohla, doporučila bych to každému, protože si myslím, že ta kniha stojí za přečtení a je škoda, že se k ní možná nikdy nedostanete, neboť přicházíte o hodně. Mám ráda reálné knihy a jestli mohu s jistotou doporučit, tahle patří mezi ně. Nejde jen o to, že je o něm, ale o fakt, že se tam dá skutečně dozvědět jak to chodilo a stále chodí.
Ano, ano, ukončím své nadšení, protože bych se tu na 5A4 mohla rozepsat o tom, jak je úžasný, jak je ta kniha perfektní a jak jsem do ní zamilovaná!;-)
Děkuju mu, že jí napsal!;-)

"Padesát odstínů temnoty" E. L. James

22. února 2013 v 17:36 | °Sajü°
Poté co Anastasia Steeleová na vlastní kůži pocítí, jak temná jsou tajemství Christiana Greye, opouští ho. Přese vše, co se mezi nimi stalo, na něj stále nemůže zapomenout. Když jí tedy Christian předloží novou smlouvu, nemůže odolat a vrací se k muži, kterého miluje. Postupně odhaluje všechna tajemství a zjišťuje, že jeho padesát odstínů šedi je temnějších, než si kdy dovedla představit. A zatímco Christian bojuje se svými démony, Ana musí učinit nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě…

Nedávno jsem sepsala článek o "Padesáti odstínech šedi" - ve směs to byl článek plný slov zklamání a já si za svým názorem stojím pořád - kniha o ničem. Jelikož se jedná o trilogii, bylo by divné, kdybych už pak nepřečetla zbylé dvě knihy a tak vám je nejspíš jasné, o co půjde v tomto článku ;-)
Není to tak dávno, co v ČR vyšel překlad druhé knihy s názvem: "Padesát odstínů temnoty" a já od té doby od Lucky neustále poslouchala o té knize. Jednou večer jsem jakýmsi záhadným způsobem narazila na internetu na onu knihu, okamžitě jí dala do tabletu a začala číst. A moje pocity? Nečekané. Byla jsem nadšená od první stránky a celou knihu jsem vysloveně zhltla za necelý JEDEN jediný den ^-^ Ano, skutečně mi k tomu, abych přečetla přes 600 stránek, což je podle mě - alespoň pro mě - rekord a jsem si jistá, že si tento díl přečtu ještě jednou, kdyby mi náhodou něco uniklo, čeho jsem si třeba nevšimla. Bylo to podle mého názoru úplně jiné, než díl první. Dalo se to mnohem líp číst, šlo to takřka samo a nešlo se od toho odtrhnout. Samozřejmě byly tam stejné věci, které mě neuvěřitelně rozčilovaly - jako: "Pozdějc bejby" (to BEJBY vážně vystát nemůžu!) nebo věty, které se podle mého názoru až příliš často opakovaly. Dokonce jsem měla chvílemi pocit, že určité pasáže obsahují doslova stejné řádky, jako pasáže před tím. Mou další výhradou vůči téhle knize je to, jak rychle to tam plyne. První část trvala nejspíš - tři týdny, tuším. Tady hned v první kapitole se k sobě vrátili a to mi přišlo jako hrozně hrrr. Nemůžu opomenout zmínit, že mě Anastázie vytáčí asi na stejné úrovni, jako mě při čtení Twilight ságy, rozčilovala Bella a mám k nim oběma stejné výhrady. Měla jsem při čtení té knihy pocit, že se to tam celé odehrává v jednom týdnu a sexu tam bylo pořád na můj vkus až příliš - a to by nebyl možná takový problém, jen mi přišel občasně vážně nudný a já měla co dělat, abych nepřetáčela stránky ;-)

Tentokrát nebudu ale psát jen zápory. Nejenže mě jejich e-maily mezi sebou bavily snad ještě víc, než v první části (což bylo to jediné, co mě na Padesáti odstínech šedi nadchlo), ale dokonce jsem si vcelku zvykla i na "vnitřní bohyni", které jsem ke konci knihy začínala přicházet v určitých okamžicích na chuť. Jásala jsem nadšením, když se Aně začaly poodhalovat střípky Christianova života, které tu druhou část dělaly tolik zajímavou a především ta kniha měla nějakou pointu, za což jsem byla mile ráda, neboť jsem trnula strachem a napětím zároveň, při čtení oněch řádků^^ A jelikož se jedná o erotický román - vychutnala jsem si čtení jejich pár sexů, což se mi u první části nestalo!

I po jejím přečtení jsem z té knihy nadšená a ten první díl byl možná přeci jen k něčemu dobrý (leč pořád nechápu, proč slavil takový úspěch! Ta druhá část je podle mě mnohem dokonalejší ). Už teď jsem zvědavá na třetí - závěrečnou část a doufám, že to nebude návrat ke starému, dobrému zklamání, ale že z ní budu ještě nadšenější než z Padesáti odstínů temnoty.

"Padesát odstínů šedi" E. L. James

3. února 2013 v 17:39 | °Sajü°

Když se dvaadvacetiletá studentka literatury Anastasia vydává na rozhovor s mladým podnikatelem Christianem Greyem, netuší, že potká muže, který jí změní život i hodnoty. Christian je pohledný, chytrý a... tajemný. Naivní a nevinná Anastasia si začíná uvědomovat, že přes jeho skrývaná tajemství jím začíná být úplně posedlá. Ale ani Christian není vůči její kráse, šarmu a charakteru imunní a připouští, že on po ní také touží - ovšem za vlastních, speciálních podmínek...


Přestože jsem byla hrozně zvědavá na tenhle struhující román, který pobláznil hlavy ohromnému
množství lidí na zemi, moje zklamaná je obrovské :-) Jsem milovnicí knih o prostitutkách, knih o sexu, dobrého a kvalitního sexu, a byla jsem natěšená jako malá holka, co se bude dít v knize, kterou milují ženy i muži všech možných generací. Jsem typ člověka, který dává na první stránky knihy a jakmile se do nich nedostanu, čte se mi to celé až příliš těžce a přesně tak to mám s knihou: "Padesát odstínů šedi". Má spolužačka je onou knihou vysloveně posedlá, neustále o tom mluví a když jsem jí poslouchala, jak je nadšená z každého slova, těšila jsem se i já. Po přečtení mi knihu zapůjčila a já se do ní dala hned ten den. Ovšem jsem jí po pár chvilkách zavřela. Nevím, zda-li je to tím překladem, jelikož když jsem četla první dvě kapitoly v němčině, celkem mě to bavilo - nečetla jsem originál, za to Deni ano a myslím, že stejný názor o tom, že ten český překlad to podělal, sdílíme stejně.
Mám ráda knihy s dějem, ale připadá mi, že celá kniha je o tom samém a bez děje. Neuvěřitelně mě vytáčelo číst podobné fráze, které jsou použity v sáze "Stmívání" a nevím, jak to připadalo těm ostatním, já tam tu podobnost viděla ne jen v charakteristice postav, ale i ve formulování vět a to je něco, co mě odrazovalo již při prvních pár stránkách čtení. Nudila jsem se s každou stránkou víc a jediné, na co jsem se při čtení oné knihy (kterou jsem posléze našla na internetu jako e-book a rozhodla jsem se jí tedy dočíst) těšila, byly e-maily mezi Christianem a Anastázií a upřímně můžu říct, že ty e-maily byly asi jedinou věcí, co mě na té knize nadchlo. Mě jakožto milovnici e-mailů.

Povídky čtu na internetu už x let, a hrozně by mě zajímalo, co lidi nadchlo na této knize, protože bych věděla o povídkách, které jsou napsány mnohem lépe. Nebo alespoň mě to tak připadá. Věty typu: "Božínku, Christian Grey mi poslal smajlíka" nebo "Má vnitřní bohyně se usmívá" … katastrofa! Měla jsem problém u toho neusnout, nebo to rovnou nevypnout a mít sloupek v novinách, asi to zkritizuji od prvního odstavce až po ten poslední.

Chápu, že někdo to čte pro ten sex - který tam tedy mě osobně nepřijde nikterak žhavý, až na pár scén, naprosto netuším a pokud tento článek čte někdo, koho kniha zaujala na tolik, že by mi to dokázal vyvrátit, ráda si vyslechnu názor i někoho jiného ;-)

Mezi mé TOP knihy to určitě nepatří a myslím, že se ani nebudu po ní pídit, abych si jí přečetla znovu.

PS: Miluju Tě; Cecelia Ahern

23. srpna 2012 v 13:48 | °Sajü°

Holly a Gerry patří k těm šťastným manželským párům, jimž by každý mohl závidět. Náhle, lékaři u Gerryho v jeho třiceti letech odhalí rakovinu v konečném stádiu. Holly si vůbec nedokáže život bez manžela představit. Jenže Gerry s ní má jiné plány. Pár měsíců po jeho smrti dostane Holly balíček dopisů, které pro ni sepsal a v nichž ji žádá o pslnění nečekaných úkolů. S pomocí těchto dopisů, svých potrhlých kamarádek a milující rodiny, která ji někdy dohání k šílenství, Holly postupně objevuje nový život; život dokonce rozmanitější než ten, který ji osud donutil nechat za sebou.


-------


Nepochybuji o tom, že alespoň většina z vás znají tuto knihu ve filmovém podání, a tak by bylo hloupé psát dopodrobna, o čem kniha je :-) Když jsem poprvé viděla film, probrečela jsem u něj asi tak krabici papírových kapesníčků a moje srdce mi tlouklo s každou sekundou filmu rychleji a rychleji. Zamilovala jsem se do toho příběhu okamžitě, leč film jsem viděla jen jednou. Nebyla jsem do téhle doby schopna pustit si jej znovu, nebo víckrát :-) Když jsem poprvé přejela prsty po knize v knihkupectví (mimochodem je to měkká vazba se zažloutlými papíry, což je mé nejoblíbenější provedení knih), věděla jsem, že i kniha bude naprosto překrásná. Když jsem jí o pár měsíců později dostala k narozeninám od Lucky, byla jsem neskutečně ráda, a vděčná zároveň. Pustila jsem se do čtení ještě ten den a nemohla jsem se od toho odtrhnout… Je to ale pořád kniha. A jak jistě víte, knihy jsou vždycky úplně jiné, než film. Vždycky je to tak a nikdy to nebylo a nebude jinak. Chvílemi jsem byla zmatená z toho, že ve filmu je to jinak a v knize také (míváte také, že se vám to ve filmovém provedení, či seriálovém, líbí víc než v knize?O_o), přesto je kniha skvělá. Nebyla snad kapitola, u které bych jí neobrečela, u které by zůstaly stránky bez rozpitých slz. Pokaždé, když otevřela Holly dopis, to ve mně okamžitě hrklo, jako bych to prožívala s ní a připadala jsem si skutečně chvílemi jako blázen, stejně u toho, když vzpomínala na Gerryho. Pokud nikdo z vás ještě PS:Miluju tě nečetl, nebo neviděl, rozhodně to doporučuji. Myslím, že ten příběh by dostal i kus kamene. Film je ale i v tomto případě mnohem větší top!

Pro mě je to silný příběh s dokonalým nápadem, propracovaný a perfektně vymyšlený. Každá stránka knihy voní jinak a přesto stejně. Existuje lepší kombinace? :-)



Pretty Little Liars 1 - Buch; Sara Shepard

19. července 2012 v 18:36 | °Sajü°
Každý má co skrývat - zejména holky ze třetího ročníku střední školy - Spencer, Aria, Emily a Hanna.

Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do holky, co je na škole nová. A Hanna dělá hrozně věcí, aby byla stále krásná.

Jenže od doby, co zmizela jejich kamarádka Alison, skrývají všechny před světem ještě mnohem horší tajemství.

Jak to můžu vědět? Jednoduše proto, že o nich vím všechno - co strašného provedly v minulosti, i jaké pavučinky předou teď. Ptáte se, co na tom má zajímat právě vás? Povím vám to.
-A.

- - -


Abych byla upřímná, nenapadlo by mě, že bych kouzlu tomuto příběhu propadla naplno i a opravdu se tak stalo. Zprvu se mi celý ten příběh zdál divný, po pěti dílech seriálu jsem se do toho tak zakoukala, že se od toho neumím (a nechci) odtrhnout :-) Pár týdnů po té jsem přišla do knihkupectví za účelem, podívat se na nějaké knížky od C. Ahern, místo toho jsem utratila i těch pár korun na kartě za první díl přeložených PLL! A kdybych toho litovala, bych byla opravdu hloupá, protože je to tak dokonalé, že nemůžu litovat, ani kdybych chtěla!;-) Hrozně dobře se mi celá kniha čte, přestože jsou tam věci, které mě matou a přivádí mě na myšlenky, ohledně seriálu. Jako to, že Hanna má v knize malého pejska Dota, kterého v seriálu nemá. Jsou to detaily, přesto si vždy vzpomenu na seriál a tak trošku to s tím srovnávám. Nebo to, že jednou píše, že je Emily zrzavá, s pihami na nose (teď pomíjím fakt, že ve filmu vypadá úplně jinak, stejně jako každá jiná) a v další kapitole píše, že má Emily hnědé vlasy. Opravdu mě takové detaily matou, ale nemění se na tom fakt, že kdykoli knihu otevřu, a přejedu po ní prsty, jsem do ní okamžitě pohlcena a řekla bych, že až takovým způsobem, že nevnímám snad nic jiného a hudba v uších mi hraje skutečně jako kulisa ve filmu. Je až k neuvěření,že vás dokáže něco TAK pohltit, aniž by jste to chtěli, natož očekávali. Kniha je psaná, pro mě dobrým stylem. Jsem zhýčkaná, a když knihy nejsou napsané dobře, nepřečtu je. Zahodím je někam do rohu a už je nevytahuji. Styl, jakým je kniha napsaná, mi přijde volný a možná i proto se mi to dobře čte. Deni má knihy v originále a není s tím tak spokojená, takže je to opravdu asi na každém z nás :-)


Rozhodně ale doporučuji jak knihu, tak seriál, kdo tomu kouzlu ještě nepropadl. Nemusím to, když jsem napnutá od začátku do konce, ale tady mi to kupodivu přijde fascinující. Vždy se tam stane něco jiného, nového, co vás donutí na to myslet a nemluvě o tom, že nyní jsem dokončila všechny možné díly a musím čekat, dokud nevyjde další díl. Ale pryč od seriálu. Abych byla upřímná, na závěr přiznám, že ze seriálu jsem o něco víc unešenější, jelikož je to tam trošku jiné, modernější než v knize (ale není se čemu divit, ta kniha byla napsána před 6 lety a to přeci jen neexistovaly iPhony 4S ani podobné luxusní vymoženosti).
Už teď se těším, až si koupím druhý díl a znovu přičichnu k těm voňavým stránkám :-) [Edit: Druhý díl jsem si již koupila!:-X]

Jedenáct minut; Paulo Coelho

27. dubna 2012 v 17:45 | °Sajü°
Proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho vyznává jedno krédo: mluvit o tom, co ho znepokojuje, nikoliv o tom, co lidé chtějí slyšet. Je to kniha, jež hovoří o lásce, o něčem velmi zevšednělém a ve své podstatě znehodnocovaném každodenním lidským jednáním. Je to kniha, jež hovoří o intenzivním vtahu těla a duše a o tom, jak dosáhnout dokonalé jednoty a trvalého citu. Je to kniha, jež hovoří o snech a prostituci. Mladá dívka, která ve svém rodném, malém Brazilském městě, není spokojená, plánuje odjet na zaslouženou dovolenou do hlavního města Ria de Janeira, kde s evropským podnikatelem podepíše smlouvu, která by ji měla zajistit kariéru tanečnice. Přeci jen, pracovala v obchodě s látkami a věděla, že když se vrátí, majitel, který je do ní zamilovaný, (a dával ji to po celou dobu najevo), na ní bude čekat. Když pozná skutečný život, který by ji v podniku čekal, dá raději přednost svobodě a životu prostitutky. Její sny jdou stranou a jejím cílem prostituce je: vydělat dostatečné množství peněz na koupi statku v Brazílii, když byla inspirována knihou, vypůjčenou v knihovně. Na cestě za svým štěstím poznává lásku i bolest, nakonec ve své rodné Brazílii štěstí najde…


Na konci léta jsem se zmínila o tom, že jsem k narozeninám dostala knihu s názvem: "Jedenáct minut" od brazilského spisovatele Paula Coelho [prosím, dodnes nevím, jak se jeho příjmení vyslovuje!]. Kniha, kterou jsem si vybrala, byla po doporučeném videu jedné nejmenované blogerky a udělalo mi radost, když jsem ji měla možnost dostat i já do svých rukou. 227 stránek bylo za pouhé dva dny za mnou a já se po zbytek dní nedokázala zbavit nabažení z dojmů, které mi kniha přivodila. S libostí jsem pročítala jednotlivé řádky, přestože styl, kterým kniha byla napsána, byl hrozně hrubý a dle mě v některých chvílích hrozně těžký. Knihy od Paula jsou podle mě náročnější na pochopení a člověk se u nich musí častěji zastavovat, aby věci vstřebal a popřemýšlel nad nimi. U některých věcí jsem jen zarytě zírala a nevěřila vlastním očím. Knížka se mi samozřejmě líbila, i když ve srovnání s Fucking Berlin je to nesrovnatelné. Ale s radostí jí doporučím každému, kdo má rád takové témata, nebo kdo má rád Paula a nečetl ještě tuhle knihu!:-)
 
 

Reklama