Sajü

Konec a začátek ;)

10. února 2014 v 22:40 | °Sajü°
Tenhle článek se mi nepíše ani trošku lehce. Bubli-fuk vedu od září 2007, kdy jsem se rozhodla, sdílet své myšlenky se čtenáři prostřednictvím internetu; pro mě virtuálního světa :)

Když jsem odjela před několika měsíci do Německa jako Au-Pair, myslela jsem si, že budu v klidu zvládat blogy dva. Mýlila jsem se. Ne jen, že jsem si procházela obdobím, kdy jsem neměla chuť na žádné články, do toho jsem nestíhala psát na jeden ani druhý blog! :) Je to pár týdnů, co mě vzalo znovu blogování a po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, opustit tohle malé virtuální místo a přesunu se na jiné.
Na tomhle blogu je kus mé historie, několik let mého života ve fotografiích, v článcích v sekci deníků, zážitky a hrozně moc úsilí a práce.
Díky tomuto blogu jsem poznala spoustu úžasných lidí ne jen ve virtuálním světě, ale také v životě osobním a jsem za to neskutečně vděčná. Můj svět se posunul ale někam jinam. Už nejsem ta třináctiletá holka, která vytvořila za měsíc přes dva tisíce článků.

Pevně doufám, že se vám můj blog, který jsem začala vést kvůli Au-Pairství bude líbit stejně tak, jako se Vám líbil Bubli-fuk, který mi bude neskutečně scházet, ale zároveň se těším na "nový začátek".
Děkuju všem, kteří můj blog navštěvovali, přestože to v posledních letech bylo se články katastrofální.
Děkuju, že jsem poznala Lenu, kterou znám už tři roky a pouze jen díky mému blogu <3
Děkuju.

↓ Po 4 750 článcích se s Vámi loučím a uvidíme se u dalšího článku přímo zde ↓

www.mein-traumleben.blogspot.com

Home sweet home aka Prague ♥

23. ledna 2014 v 15:22 | °Sajü°
Moje dovolená v Praze byla čtrnáctidenní, ale přesto neskutečně krátká. Strávila jsem celý první víkend ve společnosti ségry a mamky - kdyby to někoho zajímalo, můžete si v následujících větách přečíst, jak jsem mamku překvapila! Jak jsem se již zmínila, mamka neměla tušení, že přijedu už 14.12. a krásně nám to se ségrou vyšlo, protože jí pozval známý na koncert Petra Kotvalda. S mou ségrou jsme si zašly mezitím do restaurace na nejlepší Gnochi na světě, do La Tratorie :) Plánovaly jsme, kam se doma schovám a co jí má ségra řekne, proč je u ní doma. Nakonec můžu prozradit, že nám to poněkud nevyšlo. Plánovaly jsme, kam půjde mamka jako první a tak jsme vymyslely se ségrou, že jí řekne, že jsem na Skype, zatímco já se budu vlastně schovávat na sedačce v obýváku (mimochodem-byla jsem také překvapená, protože mamka pořídila novou sedačku, která je naprosto báječná!!!). Nevyšlo to a mamka šla, nečekaně, jako první právě do obýváku, což nikdy nedělá. Když jsem k ní vyskočila a řekla: "Ahoj mamko!" ten její výraz byl k nezaplacení. Poté jsem o půlnoci začala obvolávat všechny naše známý, kteří nechtěli věřit, že jsem se vrátila O:)

Hned druhý den jsme měli u nás na oběd Lukáše s Davidem a poté i Danu, takže to byl příjemně strávený víkend!
V pondělí dorazila Lena, se kterou jsem prokecala typicky odpoledne u kávy Starbucks a zašly jsme na dlouho slibované Running sushi, kde jsme se narvaly k prasknutí. Jedly jsme přes dvě a půl hodiny a ochutnala jsem spousty kousků. Zamilovala jsem se do krabího masa, které do teď cítím podvědomě na jazyku a nemůžu se toho zbavit. Mňam! Večer jsme si předaly Vánoční dárky - dala jsem Leňourovi kabelku, po které toužila a typicky svíčky!^^ Nebyly by to Vánoce, kdyby ode mě tradičně nedostala svíčky - což pečlivě dodržuji již tři roky. Já dostala knížečku s našima fotkama - vzpomínkovými a Dior Lipstick, kterého se nemůžu nabažit^^ Upřímně musím říct, že jsem spíše typ na červené rtěnky a nikdy by mě nejspíš nenapadlo sáhnout po téhle barvě rtěnky - přesto to odhadla perfektně a myslím, že mě ta barva neskutečně sedí! O:) Muehehe... večer jsme nakonec zakončily poslouchám Midnight Memories CD a pitím bílého vína, společně s mou mamkou! :)

Ve středu dorazila Tinka, už v osm ráno! Těšila jsem se jak malé dítě! Nemohla jsem se dočkat, až s ní budu! Došly jsme ke mě domů, kde jsme si daly snídani a poté šly na několik hodin do Starbucksu na Vánoční kafe! O:)♥ Odpoledne jsme se přemístily zpět ke mě, na oběd a hned potom na dezert a čaj k mé mamce do práce. Naprosto jsem si ten den užila a nemohla jsem uvěřit, jak rychle to uteklo. Načež jsme se domluvily na neděli, jelikož nám přišlo zatraceně málo, vidět se jen takhle. Dostala jsem DVD od One Direction a já Tince darovala CD Midnight Memories a polštářek s Niallem V neděli jsme se viděly znovu od rána do večera, zašly na Irskou kávou (já měla jakousi s vaječným likérem, nebo tak něco !), propovídaly jsme opět několik hodin, zašly jsme na oběd do KFC a já dostala jeden z nejkrásnějších dárků - polštář se Zayniem!

Ve své podstatě se moje dny doma točily okolo toho samého - vstávala jsem brzy, takže pokud jsem se těšila na dlouhé spaní, nenarušované malými Zlobry, byla jsem na omylu! :) Pendlovala jsem mezi jedněmi přáteli, k těm druhým, doma se nám otevírali dveře tak často, že jsem s klidem mohla vyhlásit den otevřených dveřích, ale přesto jsem si to nesmírně užila! Můj článek však mnohem raději zakončím kupou fotek, které jsou o něco zajímavější! ;)

Mějte se zatím krásně a užívejte si chladné lednové dny, dokud to jde :)
S.





Year 2013

31. prosince 2013 v 14:23 | °Sajü°
Můj život se rychlostí blesku změnil. Převrátil a v určitých směrech změnil mě samotnou. V lednu jsem se stále ještě poflakovala a začala si vybavovat papíry pro můj život v Německu. V únoru jsem měla nejlepší maturitní ples všech dob ♥ V březnu jsem podepsala smlouvu s mou GastFamilii. V dubnu jsem se pouho pouze učila. V květnu jsem odmaturovala na perfektní známky, rozloučila se s lidmi, které mám ráda a opustila svou rodinu i přátelé, abych mohla začít žít jinak. Vyplatilo se. Momentálně najíždím na osmí měsíc a ani trošku tomu nemůžu uvěřit.

Tímhle bych chtěla poděkovat všem, kteří prošli mým životem v roce 2013, všem těm, kteří mě dělali šťastnou, dokázali mě rozesmát a všem, kteří mi ublížili, protože mě posunuli znovu o jeden stupínek výš! :)

Snad nadcházející rok bude plný zážitků a bude stejně plodný, jako rok 2013 :)

Pläne 2014

9. října 2013 v 21:14 | °Sajü°
Nestíhám. Nestačím. Je toho prostě hodně a já nemám vůbec čas na blog, a když už si ho udělám, tak píšu především na blog o Au-Pair, kde to taky poněkud vázne a vlastně po těch letech mi to už nepřináší to, co kdysi. Přesto se k článkům na blog vždycky hrozně ráda vracím! ^^ Užívám si to psaní a je to pro mě neskutečné uvolnění. Lituji, po těch měsících, že jsem Au-Pair deník nespojila jednoduše s deníkem tady :) Bylo by to asi mnohem jednoduší a efektivnější :) Ale teď už je to stejně jedno.
Září toho přineslo spoustu a já už teď plánuji rok 2014. Čeká mě v něm spoustu nových zážitků a okamžiků, na které se neuvěřitelně moc těším! :) Plánuji dopředu, přesto první záchytný bod, na který se neskutečně těším je cesta na Vánoce domů, do Prahy! :) Snad to bude úžasně strávený čas v kruhu s rodinou a přáteli, které uvidím některé po dlouhé, hodně dlouhé době a nemůžu se toho dočkat. UŽ JEN DVA MĚSÍCE ♥

Aby to tu nebylo tak prázdné, nachystala jsem si soupisku věcí, které mám v plánu v příštím roce a které se URČITĚ stanou ;)

Doufám, že se tedy máte skvěle a užíváte si všední, nevšední podzimové dny! :)
Mit Liebe S.

• Silvester párty v Hannoveru
• Hamburg
• Tattoo #3
• Koncert One Direction 6/6/2014 v Londýně a ano, je to WEMBLEY! ^,^

Musik in Deutschland ♥

10. července 2013 v 9:53 | °Sajü°
Asi tak 1000x jsem říkala, že bych chtěla zažít, aby k mému životu hrála hudba, jako ve filmech. Vždycky se dějí věci, ke kterým mi pasují jednotlivé skladby a já si tak v hlavě vytvářím svůj soundtrack!^^ Jinak to není ani v Německu. Budu s ním mít spojeno za ten rok tak ... 150 písniček, a už po prvních dnech, strávených tady, jsem zařadila do svého soundtracku několik písniček, které jsem slyšela v rádiu při určitých situacích, při jízdě v autě, při prvním nákupu v obchodě...

Snad mezi nimi najdete také skladbu, kterou do vašeho soundtracku budete moci zařadit, tak jako já ;)

PS: Bohužel, v Německu nejde spoustu videí přehrávat na YouTube, a tudíž jsem nucená napsat jen seznam! O:)
1. Capital Cities - Safe and sound
2. Frida Gold - Liebe ist meine Rebellion
3. Christina Stürmer - Millionen Lichter
4. Snow Patrol - Called Out In the Dark
5. Jason Derulo - The Other Side ♥ (Leninek ♥)
6. Andreas Bourani - Nur in meinem Kopf
7. Sportfreunde Stiller - Applaus, Applaus
8. Jupiter Jones - Still ♥
9. Kay One - V.I.P.
10. Emeli Sandé - Next to me

Die Zeit läuft immr schneller

8. května 2013 v 2:52 | °Sajü°
Je divné, jak se člověk postupem času tak hrozně výrazně mění. Nejde jen o vzhled (= který u mě bohužel, možná díky bože, zůstává pořád stejný), ale o celkovou změnu osoby. Během dozpívání se většina lidí hledá, nevyzná se v sobě a ztrácí se. Já měla vždycky pocit, že od svých třinácti zůstanu na věky věků stejná. A mýlila jsem se.

Vzhled zůstává; aneb. pořád jsem stejně malá, pořád mám hnědé vlasy a dětský výraz v obličeji. Nechápavě otevírám pusu, když na mě někdo mluví a já mu nerozumím, směju se na plné pecky, ale přesto se staly zásadní změny v mém životě. Trička s potiskem jsem dávno vyřadila ze svého šatníku a moje kdysi barevná škála triček se změnila v celkem obyčejné kousky, které sem tam probarví nějaký výrazný top. Ale kačenku na pánvičce, Tweetyho, motýlky apod., by se u mě hledaly už jen těžko (= přesto ano, POŘÁD a STÁLE toužím po tričku tučňáka, jak hraje minigolf!). Projíždím si hudbu, kterou jsem přesunula z PC konečně do notebooku, promazávám, poslouchám… a nevím, zda se mám usmívat nad hromadou vzpomínek, které se mi vynořily v hlavě, nebo být zaražená. Rok 2006-2011 = tolik depresivní, pomalé, líně se táhnoucí hudby jsem snad ještě u nikoho neviděla (= a že já ráda projíždím složky s muzikou na počítačích a jiných zařízeních, mých blízkých). Jedna pomalá vedle druhé, jedna ufňukanější než druhá. S tragickými texty, monotoní kytarou, klavírem nebo houslemi. Naskakuje mi husí kůži jen nad tím, jak na mě ona hudba působí teď a i přestože s tím mám spojenou velkou část své minulosti, aniž bych se dlouze rozmýšlela, jediným kliknutím jsem se jich zbavila ve virtuálním odpadkovém koši. A potom rozkliknu složku 2012 a 2013, podívám se, kolik cd se tam nachází a cítím se jako úplný blázen, v porovnání s tím, čeho jsem se před chvilkou zbavila. Je to samá veselá písnička za druhou, samé pozitivní texty a moje nálada se okamžitě mění v naladěnou a ne nenaladěnou.

A tak mě napadá, jak moc se ještě změním za další pár let?
Co všechno se změní v té "jiné etapě" mého života, která je přede mnou a která mě nedočkavě zve do své pohodlné a příjemné náruče?

Ani ve snu by mě nenapadlo, že jediný rozpad jakéhosi podivně vyhlížejícího vztahu, dokáže člověka natolik ovlivnit, natolik změnit a obrátit svůj životní styl jiným směrem.

Bude to znít možná místy komicky, vzhledem k tomu, že za necelé dva týdny mě čeká maturita, ale přála bych vám zažít ten pocit, kdy se můžete volně nadechnout, zahodit ten tíživý pocit, o kterém jste mysleli, že tam ani není a usmívat se. Nad sebou sama.


Ende der Geschichte :)

5. května 2013 v 1:02 | °Sajü°

Je toho spoustu, o čem bych ráda chtěla na blogu psát, ale ještě se toho zdržím! :) Jednou; a myslím, že to bude již brzy, ten čas beztak přijde!^^

Moje 4 roky na střední škole byly ukončeny v úterý posledním zvoněním (a samozřejmě mě čeká ještě ústní část maturity), ale… je to zvláštní pocit vědět, že nemusím ráno vstávat do školy, že 4 roky utrpení nad matikou jsou dávno pasé a že už některé ty děsně "milé" učitele nikdy neuvidím!^^ V pondělí u mě spala Lucka, poprvé a myslím že i bohužel naposledy, a náramně jsme si to užily vytvářením kladiv, který pasoval k našemu "kostýmu" na poslední zvonění, koukáním na "Co je Andy?" a "Špionky". Ano, opravdu jsme dospělé, za dveřmi na nás mává maturita a koukáme beze studu na kreslené pohádky z Foxkids!:) Vychutnávaly jsme si každou vteřinu, kterou jsme spolu mohly být a jinak tomu nebylo ani v úterý.
Čekala jsem něco velkého, hromady krokodýlích slz; spoustu kapesníčků a naprosto hysterický záchvat, ale zvláštní - nic z toho nepřišlo. Neukápla ani slza, na rukou mi nestál ani jeden chlup, když se s námi zástupkyně loučila v rozhlase a přála nám štěstí u maturit. Nic. Tak trošku mě to vyvedlo z míry, ale nakonec jsem se z toho brzy oklepala a byla jsem první, kdo začal hulákat po celé škole^^

Nakonec na mě přesně ten "divný pocit" padl doma, kdy jsem přijela mokrá od hlavy až k patě a seděla jsem na vaně. Hlavou se mi honila jedna podivná myšlenka za druhou, a já netušila za jaký konec to mám chytit. Zda fňukat nad tím, že se musím učit na maturitu, která je za chvilku, nebo fňukat, že ty lidi pak už neuvidím, že skončí to "dětství" a nastane úplně jiný směr, jiná etapa mého života! :) Všechny ty 4 roky byly něčím perfektním, něčím šílený. Prožili jsme toho spolu tolik - od seznamování se v prvním ročníku, přes hádky, křik, nadávky, pomluvy, až po úplný konec, kdy jsme se téměř všichni sblížili natolik, že jsme se informovali o věcech, které by toho druhého ani tolik zajímat nemuseli! :) Byla to jedna z těch "lepších" etap, za kterou se pomalu, ale jistě uzavírají velká těžká vrata a ke které se budu moci vracet jen ve svých vzpomínkách. Už nebude žádné: "Sejdeme se nahoře u Paula?" - ráno s Luckou, už nebude žádné: "Ta byla zase mokrááá!" - když mi dá při loučení pusu na čelo. Už nebude žádné: "Rozumíš tomu? Protože já ne!" - s falešným úsměvem na rtech a retardovaným pokyvováním hlavy, alá všemu rozumím. Už nebude žádné: "As long as you love me" - od kluků, ani žádné objímání se, když máš zrovna náladu se mazlit.

Všechno je najednou pryč a já se s úsměvem můžu jen ohlížet, jelikož to byly jedny z nejbáječnějších let, které jsem mohla prožít. S přáteli, bez přátel, s láskou i bez lásky.

Přesto všechno, jak moc mi ty některé chvíle budou scházet, těším se na etapu, která přijde po téhle. Na etapu, kdy si půjdu za svým snem a budu žít svůj život jinak. I tak - děkuju jim za to, že chápali, jaká jsem.

23/4/2013

23. dubna 2013 v 21:43 | °Sajü°
Konečně se i mě podařilo usednout na chvilku k notebooku (ano, rozhodla jsem se pro jméno Sebastian ) a napsat alespoň krátký článek!^^ V poslední době je tady po takových článcích ticho - vlastně mám pocit, že to tak není jen u mě, ale u mnoha jiných blogerek. A je zvláštní, potom projíždět mé oblíbené blogy, které kypěly návštěvností a najednou - NIC. Pár komentářů a ticho. Nevím, že se tady to blogování tolik nechytá, po chvilku to všechny přestane bavit a zahodí celý blogový, virtuální svět. Když to vezmu kolem a kolem, myslím, že na zahraničních blozích je to skutečně o něčem jiném :)

Mám před sebou posledních pár dní školy, a upřímně říkám, že leč jsem tento týden chtěla dochodit POCTIVĚ a vzorně, s úsměvem na rtech, po dvou dnech jsme se s Luckou rozhodly, že to zabalíme a ukážeme se ve škole až 29., tedy v pondělí a myslím, že to bylo jen správné rozhodnutí!^^ Vzhledem k tomu, že se u mě chystá velká akce, o které se snad na blogu brzy dozvíte, věnuji si ještě středu poněkud volným dnem od učení , kdy si budu zařizovat potřebné věci, a skutečně se začnu šrotit až ve čtvrtek!^^ (beztak to už teď vidím dosti bídně a v neděli budu bědovat, že já blbá jsem se neučila!O_o). Mám neskutečnou radost z toho úchvatného, jarního počasí, které venku panuje a přestávám věřit předpovědím počasí, jelikož když píší, že má být zataženo, až deštivo a z 25°C se má ochladit na 13°C, tudíž se vybavím do školy mým milovaným jarním svetrem, tak to tak vlastně ani není a já se pak pařím. Vlastně je škoda, že zimu vystřídalo léto, protože jaro, to skutečné jaro, kdy mám sennou rýmu, všechno kvete, můžu nosit svetříky a užívat si vůni trávy, letos postrádám. Po té neutichající, půlroční zimě, jsem se na něj skutečně těšila a ono - nic. Nepřišlo^^ Ale vlastně pořád lepší, než nadávat a klepat kosu v zimním kabátu ;)

Při zamýšlení se nad tím, že už budu ve škole s těmi lidmi jen dvakrát, mi přejíždí mráz po zádech a já nevím, zda se mám usmívat nebo zatlačovat slzy. V hlavě mi okamžitě naskakuje Honzovo - "Co já bez vás budu dělat? Vždyť jste půlka mýho života!" a musím se pousmát nad tím, jaký skok jsme spolu všichni prožili!^^ Přišli jsme jako písklata, vystřídalo se v naší třídě dohromady přes 50 lidí, sblížili jsme se natolik, že se mezi sebou nestydíme bavit o nejintimnějších věcech a najednou se tohle všechno má skončit O_o Nejhorší na tom však je, že přijdu o ten poklad, největší poklad, který mi celá SOUO mohla dát. O ní. Fakt, že se už nebudeme každé ráno scházet nahoře u Paula, smát se celé hodiny, polemizovat nad lidmi ve třídě nebo se hádat v metru, protože má jedna z nás blbý den - je zvláštní. Zůstane ve mně takový kousek čehosi prázdného.

Mám v hlavě tolik nápadů na články a vůbec nejsem schopná, je zrealizovat. Nevím, zda se k nim vlastně někdy ještě dokopu, ale pokud ano, nejspíš si je jen předpřipravím na léto^^ Jsem poslední dobou líná, co se týče blogu, i ;)
Já se pomalu odeberu užívat si úterní večer, k seriálu, který s maminou hltáme a snad i VY se máte všichni fajn ;)
Bis gleich
S.

Summer wishlist 2013 ツ

5. dubna 2013 v 16:49 | °Sajü°
Přestože za okny to zatím vůbec nevypadá jarně, natož letně, neodpustím si, zabloudit myšlenkami k letním dnům, které si hodlám užívat!^^ Jelikož jsem svůj "jarní wishlist" téměř vyčerpala, můžu si s klidem vytvořit wishlist na léto a doufám, že se mi podaří z něho ukořistit co nejvíc věcí!:-P Jelikož mám poslední dobou valnou zásobu oblečení a opravdu znovu nemůžu vyházet půlku šatníku a už vůbec ne, dávat si věci do skříně k mamince, musím se v nakupování oblečení krotit!^^ Téměř neustále fňukám po nějakých náušnicích, přestože doma jich mám nespočet (a už se těším, až v těch slunných dnech vytáhnu konečně své peříčkové ) a tak se musím krotit i při tomto sortimentu. Mojí největší touhou na léto jsou plátěné boty (jelikož tyrkysové, které vlastním z loňska, se nehodí úplně ke všemu :-X) a hlavně - hodně kosmetiky. A také ní začnu:

10. dubna se v našich DM drogériích (jsem nesmírnou fanynkou už nějakou tu dobu a výrobky od značky "Balea" upřednostňuju přede všemi ) objeví nová letní kolekce, na kterou se neuvěřitelně těším. Uvidím, zda pokoupím i všechny druhy "Bodylotion" nebo se rozhodnu podle vůně, ale rozhodně Mangový sprej bude v mojí hrsti, aniž bych si k němu musela přičichnout. Už teď cítím tu dokonale nezaměnitelnou vůni po celé koupelně a těším se na to, až to koupíme - doufám, že má rýma ustoupí a já to opravdu budu moci čichat!:D
Každý "Bodylotion" je podle popisu na německých stránkách DMka dobrý pro něco jiného, což bude podle mě hrát také dost velkou a zásadní roli. Neuvěřitelně mě totiž láká, abychom se nechali unést těmi ovocně svěžími vůněmi na místa ráje světa!

Může to být mírně ujeté, ale i v tomto zvláštním "wishlistu" nebude chybět kosmetika! :-X Jak jsem psala, jsem na takové věcičky ujetá a Niveu krém s Bránou? Sakra! To prostě MUSÍM mít! ^.^ I kdybych si jí měla objednat domů, poštou! *jokingly* Mezi botami je těžké rozhodování, neboť si jsou obřím konkurentem! :-/ A nakonec možná pořídím oba páry!:D Kdo ví…

Hawaii Pineapple Dusche 25,- ✘
Brazil Mango Dusche 25.- ✘
Tenisky (New Yorker) 249,- ✘
Balerínky (místo jedněch tenisek ;)) 249,- ✘

Leben...

29. března 2013 v 22:27 | °Sajü°
Neumím ani napočítat, kolikrát jsem se o tom na svém blogu již zmínila. 3x? 5x? 100x? Bůh ví. Já to počítat nehodlám!^^ Ale nedokážu si to odpustit ani teď. Je to tak zvláštní pocit. Být někde, kde jste doma a přesto mít pocit, že to není ono. Jen líně rozklikávat fotky z dob, kdy jsem byla šťastná, spokojená a kdy jsem měla pocit, že mi svět leží u nohou. Nebo ležím u nohou světu? ;-) Je to tak neskutečně tíživý pocit a myslím, že je jen málo lidí, kteří dokáží pochopit, proč, co a jak se ohledně toho cítím.

Ten nádherný pocit, když přejedu hranice a jsem tam. Ten nádherný pocit, kdy se nadechuju vzduchu a říkám si: "Sakra, za tohle platím 50 centů!". Ten nádherný pocit, když se procházím ulicemi, vnímám tu dokonalou atmosféru historie, moderny a lidí. Ten nádherný pocit, kdy sleduju měnící se panáčky na semaforu a vždycky mám chuť čekat, až padne další červený, další zelený a pořád dokola. Ten nádherný pocit, kdy můžu mluvit německy a nad ničím nepřemýšlím. Ten nádherný pocit, když se chci zbavit centů v peněžence (ano, i tohle je jeden z těch miniaturních, ale přesto úžasných pocitů!). Ten nádherný pocit, kdy cítím, že mě netíží naprosto nic a mám zároveň pocit, že z mého hrudníku září světlo, jak šťastná v ten okamžik jsem. Ten nádherný pocit, kdy se mi podaří o lavičku otevřít pivo. Ten nádherný pocit, kdy se rozhlížím okolo a cítím se doma.

Bude to znít divně, ujetě, zvláštně… ale v tomhle okamžiku bych dala cokoli jen tak sedět na lavičce, klepat kosu a jen tak se smát, sama pro sebe, jako naprostý šílenec, protože tam můžu být Kdyby přišel Mefistofeles a slíbil mi, že za mou duši budu moci být tam, nejspíš bych mu v téhle vteřině kývla, jen abych se mohla nadechnout. Ano, i takový blázen jako já existuje a vůbec se za to nestydím!^^

Tak zatraceně moc mi schází!!!
 
 

Reklama